V práci pomáhá lidem, v ringu ničí soupeřky. Nejdrsnější česká fyzioterapeutka veze z Rijádu stříbro
30.10.2023
Autor: Miroslav Obluk
Markéta Krejzlová a její život...FOTO: se souhlasem Markéty Krejzlové
Usměvavá fyzioterapeutka, trenérka a úspěšná kickboxerka. Taková je Markéta Krejzlová, která minulý týden hájila české barvy v dalekém Rijádu. Na turnaji World Combat Games doputovala až do finále. V něm Markéta vybojovala stříbrnou medaili. I když je s časem často na štíru, odpočívat nehodlá. Za pár týdnů na ni čeká další světový šampionát. Krejzlová znovu naskočí do koloběhu práce a tréninků a opět bude mířit na ty nejvyšší příčky.
Markéto, vy jste takovou netypickou bojovnicí. Bojujete, připravujete malé děti, do toho se ještě živíte fyzioterapií, kde na to všechno berete čas?
Časově je to náročné dost, obvykle mám opravdu týden našlapaný na minuty, ale snažím se to všechno zkombinovat dohromady. Jako fyzioterapeut pracuji na klinice Body Solution Clinic a u Joshe Frány. Mám upravenou pracovní dobu tak, abych právě stíhala tréninky, klienty a skupiny dětí v tělocvičně Tiger Team. Maximálně mě na klinikách podporují a vychází mi vstříc, když potřebuji třeba volno na závody. Za to jsem nesmírně vděčná.
Kolikrát týdně trénujete?
Trénuji každý den. V dny, kdy nejsem od rána v práci i dvakrát denně. Začala jsem šetřit čas i tak, že běhám domů z práce, každý pohyb se počítá (úsměv).
Kloubíte taje fyzioterapie se zápasy?
Spíš taje fyzioterapie kloubím s tím, abych byla co nejméně rozbitá nebo tomu alespoň předcházela (smích).
Začínala jste s jiu-jitsu, nakonec jste skončila u kickboxu, co vás na tomto sportu tak uchvátilo?
Kickbox jsem nejdříve zkoušela v té kondiční formě, kde jsme většinou bouchali určité kombinace do lap. Přišlo mi to více akční než jiu-jitsu. Člověk se u toho více zapotí a dá si pořádně do těla. Chvíli jsem oba sporty dělala současně, ale v moment, kdy šlo v kickboxu do tuhého a potřebovala jsem se více soustředit na závodění, jiu-jitsu šlo stranou.
Nad MMA jste přemýšlela?
Pár tréninků MMA jsem zkoušela, celkem mě to i bavilo. Bylo to zase něco nového, ale přejít na něj bych nechtěla. Líbí se mi postoj, boj na zemi mi nic moc neříká.
Jaké máte sny, cíle?
Když to vezmu jednoduše, tak snem je dělat to, co člověka činí šťastným. Asi se mi to zatím daří, i když sport na vrcholové úrovni je dost náročný. Mnohdy je to odříkání, ale výsledek a zážitky stojí za to.
Výsledky máte. Loni jste brala zlato na mistrovství Evropy, zlatá jste byla i na světovém poháru v Maďarsku a na World Combat Games jste brala stříbro, to jsou skvělé úspěchy.
Děkuji, jsou to cenné placky, kterých si moc vážím.
Jak se cítíte jen pár dní po turnaji v Rijádu?
Cítím se dobře, ale unaveně. Nejnáročnější byl asi dlouhý let zpět. Večer po finále jsme přes noc letěli z Rijádu do Amsterdamu, tam několik hodin čekali a do Prahy přiletěli až okolo šesté večer. Potřebuji to asi ještě celé dospat.
Co na Saúdskou Arábii říkáte? V poslední době se z ní stává středobod bojových sportů.
Saúdská Arábie je pro nás úplně jiná kultura. Bohužel jsme z města nic moc neviděli, potřebovali bychom více času na to, abychom to tam poznali. Nicméně asi to není destinace, kam bych se chtěla vrátit, já jsem spíš na hory a přírodu okolo (úsměv).
Vaše cesta za stříbrem vedla přes tři zápasy, který byl ten nejtěžší?
Každý zápas byl jinak těžký. V prvním jsem to nebyla úplně já. Určitá, podvědomá nervozita mě trochu svazovala, takže jsem neboxovala s takovou lehkostí, jak bych chtěla. V druhém zápase to bylo těžší po fyzické stránce. Zápas to byl v tempu, ani chvíle odpočinku a do toho člověk musí udržet klidnou hlavu. Finále fyzicky zase tak náročné nebylo, nicméně na koncentraci ano. Všechny zápasy jsou v něčem náročné.
Zmínila jste, že člověk musí při boji udržet klidnou hlavu. Jak náročná je pro vás příprava psychicky?
Psychicky jsem na tom snad dobře (smích). Já jsem tréninkový typ, baví mě makat a většinou se po tréninku cítím mnohem líp, než když bych na něj nešla. Navíc mi je tou největší oporou přítel, parťák jak do tréninku, tak do života.
Co časová a finanční stránka?
Časově jsem to zmínila již předtím, je to velký žrout času. Skupinové tréninky máme od 19:00 do 20:30 a než se poté dostanu domů, je okolo 22:00 a ráno opět vstávám do práce. V tom je to náročné. Co se týká financí, tak s tím bojuji asi nejvíce. Prakticky chodím do práce, abych mohla trénovat a jezdit na závody. Je smutné, že všichni do toho dáváme tolik a nic moc se nám nevrací. Pak jen slyšíte, kolik dostávají třeba fotbalisté a jaká péče se jim dostává. Tak to tak trochu zamrzí, když ani za medaile nijak ocenění nejsme. Já mám naštěstí kolem sebe to nejlepší prostředí v Tiger Teamu. Je to taková má druhá rodina a lidi zde mě podporují.
Podporu máte, máte i svůj sportovní vzor?
Jeden konkrétní vzor asi nemám, ale nechávám se motivovat spousty sportovci. Úplně nevzhlížím k velkým hvězdám typu Conor McGregor, jsou mi sympatičtější příběhy obyčejných lidí, kteří si šli za svým. Mnohdy to jsou třeba ultra běžci s neuvěřitelnými příběhy, jindy zase mladí atleti, se kterými se potkávám na klinice, a i jejich přístup ke sportu je také inspirativní.
Poslední věc, jak se za stříbro odměníte?
Mám tradici si jako odměnu po zápasech dopřát tiramisu, nicméně teď ještě musím vydržet a udržet si váhu. Dám si ho tedy až za tři týdny po mistrovství světa.