Jako kluk jezdil do Trenčína na koupaliště, v sobotu tam bude bojovat
21.04.2025
Autor: Barbora Poláková
Matúš Juráček.FOTO: KSW
V sobotu si Matúš Juráček udělá jeden velký výlet. Výlet na Slovensko, na zápas, do jiné organizace i váhové kategorie. Co najde na jeho konci? Po lednové porážce v KSW se osvěžil na horách, trávil čas s kamarády a bojové sporty na týden vypustil z hlavy. Vrátil se jak znovuzrozený. Svou chuť do tréninku bude chtít zúročit na RFA 22 v Trenčíně, kde se utká s Michalem Dobiášem. V hledišti nebude chybět přítelkyně ani jeho slovenská část rodiny.
Matúši, jak vypadal váš týden po zápase?
Hned jak jsme se vrátili do Prahy, tak jsem jel na chalupu, tam jsem byl přes víkend. Potom jsme si s kámošem vyšli na Sněžku a dělal jsem všechno možné než bojový sport. Byl jsem si zahrát tenis, vyšlápli jsme Říp a tak.
Potřeboval jste si odpočinout?
Říkal jsem si, že bych potřeboval nějaký refresh a vypadnout ze stereotypu. Vždycky, když jsem prohrál, tak jsem se hned vrátil do gymu a trénoval. Když to tak spočítám, tak asi pět let, pokud jsem byl zdravý, jsem byl pořád v tělocvičně. I když jsem byl na dovolené, tak jsem šel do posilovny. Když jsem měl po zápase a sám jsem netrénoval, tak jsem trénoval zase jiné lidi. Chtěl jsem od toho všeho vypadnout. Zároveň jsem neměl náladu se s někým bavit o bojových sportech. Ze svého výkonu jsem nebyl nadšený.
Splnilo to účel?
Jak týden plynul, tak jsem se začal těšit do tělocvičny. V neděli jsem měl první trénink, kterého jsem se už nemohl dočkat. Cítil jsem se, jako když jsem jel v patnácti letech na první kickboxerský trénink. Poradil mi to můj mentální kouč Radek Ševčík. I všichni mí trenéři se shodli, že by to bylo dobré.
Přemýšlel jste na horách o svém výkonu?
Večer po zápase jsem si napsal deník. To jsem na něj ještě ani nekoukal, jen jsem si zapsal, co jsem si pamatoval. Pak jsem to úplně odstřihl, ale druhý den mi to nedalo a na zápas jsem se podíval. Viděl jsem ho asi šestkrát. Pak jsem to celé vymazal a pomohlo to.
Píšete si deník po každém zápase?
Píšu si deník po každém dni, kdy trénuji. Mám tréninkový deníček už asi čtvrtým, pátým rokem. Zapisuju si všechny tréninky, sparingy, nové věci. Věci, které mi šly si podtrhnu a věci, které dělám špatně také napíšu, ale k tomu přidám, co pro příště změnit.
Vracíte se do starých deníků?
Kouknu se. Třeba před zápasem, když tam pak vidím, jaké věci mi vycházely a kolik úsilí jsem do toho dal, dodá to člověku klid na duši.
Jaké chyby jste v zápase udělal?
Zamrznul jsem v jednom bodě. Měl jsem určitý plán, který jsem držel, ale nevycházel. A já jsem v tu chvíli nedokázal daný plán změnit. Pak jsem se vrátil ke starým věcem, které mám zažité, které mi vycházely, ale v tomto zápase to nefungovalo. Měl jsem dělat jiné věci. Po tom volném týdnu jsem se vrátil do tréninku naplno, abych uměl udělat i ty jiné věci, které bych chtěl. Na tom jsem pracoval a věřím, že to tam tentokrát bude.
Potřebujete začít víc riskovat?
V posledním zápase jsem na soupeře nevlítl, neriskoval jsem. To se v takovém zápase musí, když mi to nevychází, musí se jít vabank. Další věc je, že jsem soupeře v posledním kole nahulil, ale v tom momentu jsem po něm neskočil a nedodělal ho. Často se mi stane, že soupeře trefím a on zavrávorá, teď k tomu musím přidat ještě koncovku. Na tom jsem pracoval.
Proč jste vzal nabídku RFA?
Hned po zápase jsem mluvil s trenérem, že chci hned další. On byl v kontaktu s Borisem Marhanským, který mi nabízel zápas v Trenčíně už přes Silvestrem. Dva týdny po zápase v KSW jsme se sešli a naplánovali to. Původně to měl být zápas v 77, ale ti lepší soupeři jsou všude možně podepsaný a je těžké něco takhle domluvit. Zkoušeli jsme hledat v Česku a Slovensku, to neklaplo, buď marodka nebo to borci nevzali. Zkoušelo se i zahraničí, ale bylo to těžké. Pak se oslovil Michal Dobiáš, který chodí 84, ale dřív byl také 77, už jsme spolu jednou zápasit měli. Ten do toho chtěl jít, tak jsem rád, že se to povedlo.
Jdete o váhovou kategorii výše...
Je dobře, že teď nemusím hubnout tolik. Původně jsem si říkal, že by to klidně mohla být catchweight 80 kilogramů, abych nemusel v krátké době několikrát dělat váhu. Nakonec se domluvila váha 84 kilo, což moc hubnout nemusím. Alespoň mám čistou hlavu do zápasu. Z diety je člověk unavený, vyřízený, psychicky je to náročné.
Je to pouze pro tentokrát?
Je mi jasné, že ve světě, v Oktagonu nebo KSW jsou v této váze soupeři, kteří jsou na mě velcí a těžcí, na ty bych neměl sílu, ale v tomto případě je to celkem vyrovnané.
Do KSW se budete vracet?
Ano. Hned po tom prohraném zápase mi říkali, že jsou spokojení s výkonem. I když jsem prohrál, tak jsem udělal zápas. V prvním kole jsem dostal docela rychtu, ale ve třetím kole bylo vidět, že bojuju o vítězství. Bohužel jsem zápas začal otáčet až v tom třetím kole, kdy jsem soupeře nahulil. Jim se to líbilo, řekli mi, ať počítám se zápasem v říjnu. Jsem rád, že neměli problém mě pustit, protože říjen by byl pro mě za moc dlouho. Chtěl jsem zápasit dřív.
Kolik kilogramů hubnete?
Už jsem měl předhubnuto na 85 kilo, takže v pohodě. Pak jsem se mohl i najíst a teď mám asi tři, čtyři kila na limit. Váhu si hlídám, protože vím, že nemůžu mít v zápase 90 kilo. Byl bych pomalý. Ale 87, 88 kilo bych chtěl mít, to by bylo nejlepší.
Je vaše partnerka ráda, že tentokrát nemáte dietu?
Pro ni je to určitě lepší. Mám krabičkovou dietu od Mr. Box, ale před zápasem si musím vařit sám. Pro partnerku je to náročné, že mi musí připravovat hodně dietní věci. Teď jím zdravě, ale nemusím si tolik hlídat kalorie. Jím krabičky a pro ni je to ulehčení, že nemusí kolem mě lítat a přesně vážit každé jídlo, které sním. Asi se dá se mnou taky líp bavit. Ale i bez diety je příprava náročná.
Pojede s vámi do Trenčína?
Přijede. My jedeme s trenéry dřív, ona přijede až na zápas. Já odtud pocházím. Kousek od Trenčína je vesnička Bošáca, kde žije půlka mé rodiny, takže to spojí s návštěvou u nich. Pak pojedou společně na zápas.
Takže budete jako doma…
Jako kluk jsem jezdil do Trenčína na koupaliště, teď tam pojedu zápasit. Když jsem tam teď byl na tiskové konferenci, tak jsem se smál. Nejdřív jsme šli na oběd k babičce a pak jsem jeli na tiskovku. To bylo příjemné.