Už nikdy neuslyším jako dřív. Ten stav je bohužel pryč, prozradil Mikulášek
27.08.2024
Autor: Ondřej Huml
Václav Mikulášek.FOTO: se souhlasem Václava Mikuláška
Hodně těžké období prožívá už nějaký ten pátek Václav Mikulášek. MMA bojovník, kterého brzy čeká souboj s Fredericem Komuenhou, jeho starosti však se sportem nemají nic společného. Nedávno přišel o sluch a zatím se mu vrátil pouze zčásti. “Stoprocentní to nebude už vůbec nikdy,“ prozradil Mikulášek pro kaocko.cz.
Vašku, jak to s vámi aktuálně vypadá? Už se vám sluch alespoň trochu vrátil?
Už je to o malinko lepší. U ušního bubínku mám takový gadget, díky kterému slyším alespoň něco, ještě dostanu naslouchátko. Telefonní hovory nebo hlasovky totiž neslyším prakticky vůbec, osobní kontakt je lepší. Když s člověkem mluvím tváří v tváří, vnímám jeho slova lépe. Jinak neslyším skoro vůbec.
Na kolik procent se vám tedy sluch zatím vrátil?
Podle doktora na nějakých 70 %.
Věříte, že budete slyšet jako kdysi? Jaká je prognóza doktorů?
Teď už vím zcela jistě, že už nikdy neuslyším jako dřív. Ten stav se nikdy nevrátí. Bohužel je pryč. Holt mám smůlu, ale život jde dál.
Už se ví, proč přesně se vám to stalo?
Porušil se mi nějaký nerv v hlavě. Přitom bubínek mi v životě prasknul všehovšudy jednou a ani jsem to nezaregistroval. Jelikož jsem pořád ve věku, kdy moje tělo stále pracuje a dokáže se regenerovat, očekávám, že se všechno ještě lepší. Abych ale řekl pravdu, v hlavě mě to už ani moc netíží.
Když jste neslyšel vůbec nic, bral jste to s humorem. Jak jste se ale cítil doopravdy?
Jak jsem se cítil? (odmlčí se). Na rovinu, tahle otázka mi vehnala slzy do očí. Cítím jsem se sám a opuštěný. Jako by to ani nikoho nezajímalo. Taky by nemělo, když je jen můj vlastní problém, prostě jsem se ale cítil sám a už to tak i zůstalo. Lidi totiž nechápou, jaké to je přijít o jeden ze základních smyslů. Říkají vám, že všechno bude zase dobrý, jenže ono není. Málokdo si uvědomuje, že všechno má svůj následek, co to asi může napáchat v hlavě. Navíc já jsem impulzivní člověk. Vadí mi hodně věcí a zrovna tahle byla obzvlášť nepříjemná. Přiznám se, že první den jsem se rozbrečel. Věděl jsem, že můj život se změní, ale nechtěl jsem to dávat moc najevo. Nasadil jsem tedy svůj klasický úsměv. Snažil jsem se k tomu přistupovat s humorem, těšit se ze života pořád stejně.
Měl jste strach, že se vám sluch už vůbec nevrátí?
Jasně. Bál jsem se, že neuslyším už nikdy nic. Že zůstanu ve svém tichém světě. I když jsem si vždycky přál, aby kolem mě bylo ticho a klid, tohle jsem tím vážně nemyslel. Navíc zrovna já jsem vždycky býval slyšet až moc.
Kdo nejvíc byl pro vás v těžkých časech oporou?
Spoustu lidí mi napsalo zprávu, čehož si fakt moc cením. Ozval se mi i člověk, od kterého bych to vůbec nečekal, vlastně bych od něj nečekal už nikdy nic. Ocenit ale musím i Tomáše Le Syho. Je to fakt frajer. Na nic se neptal a podal mi pomocnou ruku skrz naslouchadlo, které stojí 70 tisíc. Děkuji mu moc za to. Nechci si stěžovat, ale všechno si musím hradit sám, jeho pomoc jsem tak vážně uvítal. Největší oporou pro mě ale stejně byla moje máma. Ta za mnou stojí úplně vždycky.