Čtyři kulky mu změnily život! Příběh bojovníka, který se nevzdal a teď zbořil neuvěřitelný milník
19.10.2022
Autor: Josef Mikolášek
Leo Sammarelli v tréninku.FOTO: Leo Sammarelli
Od pasu dolů je ochrnutý. Přesto zápasí se zdravými bojovníky. Leo Sammarelli je důkazem toho, že když je pevná vůle, velké odhodlání a jasný cíl, lze dosáhnout svého snu a v jeho případě i neuvěřitelného počinu.
Když ve 14 letech poprvé vkročil do gymu, box ho nadchl natolik, že skončil s fotbalem. Tak moc ho návštěva uchvátila. Tak moc si tenhle sport zamiloval. Rodině, ve které jsou hlavně lékaři, se jeho přestup moc nezamlouval. Nelíbilo se jim hlavně to, že schytává rány do hlavy. Leo je ale i díky úspěchům postupně přesvědčil. V roce 2011 vyhrál v Itálii meziregionální soutěž. O tři roky pak zvítězil v lehké váze na kanadském šampionátu. Právě v zemi Javorového listu se totiž narodil italským přistěhovalcům.
O pár měsíců později pak přišel další kariérní milník – sparing s Vasylem Lomačenkem, mistrem světa ve třech divizích a dvojnásobným zlatým olympijským medailistou. „Bylo to, jako kdybych střílel trestné hody s Michaelem Jordanem nebo hrál golf s Tigerem Woodsem,“ vyznal se předloni v rozhovoru pro server folks.pillpocks.com.
Jenže před pěti lety, když bylo Leovi 23 let, přišla pohroma, která jeho život navždy změnila. Poblíž svého domova ve Vancouveru byl čtyřikrát postřelen neznámým pachatelem, kterého policie nikdy nenašla. Ta mu jen oznámila, že si ho střelec asi s někým spletl.
Sammarelli ochrnul. Do konce života nebude chodit. Monstrózní zásah do života nadějného sportovce. Ten se ale nevzdal, nepropadal panice ani negativním myšlenkám. Krok po kroku dělal vše, co mu doktoři řekli.
Postupně začal dělat jiné než bojové sporty. Například paraskiing, propadl také handbiku, kde posbíral několik medailí. Jenže pořád ho to táhlo k jeho milovanému boxu a obecně k bojovým sportům.
A tak se rozhodl, že ze sedu zkusí boxovat. „Víte, já stále bojuji s bolestí. Cvičení a box jsou moje pilulka proti bolesti,“ vyznal se Leo.
Nakonec se mu podařilo naučit se boxovat z invalidního vozíku. Stal se tak jedním z průkopníků adaptivního boxu. „Myslel jsem, že po mém zranění je s boxem konec. V raných fázích rekonvalescence jsem nic nevážil a moje stabilita byla špatná. Nedokázal jsem ani udeřit pěstí, aniž bych nespadl dopředu nebo nespadl doleva nebo doprava. Moje tělo to nezvládlo a já si říkal, že jsem fakt ubohý.“
„Když jsem ale začal boxovat na invalidním vozíku, nevěděl jsem, že adaptivní box existuje. Je to teď docela nové. Neexistovalo žádné jedno pravidlo pro všechny, každý si dělal něco po svém. Nebyl tam nikdo, na koho bych se mohl skutečně podívat, nebyl žádný Vasyl Lomačenko na invalidním vozíku. Všechno, co jsem znal, jsem vytvořil já a můj trenér, nebo kdokoli, kdo mi v té době pomáhal,“ svěřil se Sammarelli.
Nedávno pak dokázal další neuvěřitelnou věc. V Kanadě se zúčastnil turnaje v brazilském jiu-jitsu, kde se poměřil se zdravými borci. Oba zápasy sice prohrál, ale o skóre v jeho případě vůbec nejde.
Když byl představen, sál mu tleskal, měl mnohonásobně větší ovace než kdokoliv ze soupeřů. „Myslím, že diváci nikdy nic takového neviděli nebo si ani nepomysleli, že by bylo možné, aby někdo jako já mohl soutěžit a držet si pozici proti zdravým soupeřům,“ řekl Leo po závodech pro Global News.
Naplno tak ukázal, jak inspirativní je jeho příběh. Příběh muže, kterému osud nepřál, přesto ale boří milníky. A navíc nekončí! „Chtěl bych vidět adaptivní box na paralympiádě,“ zasní se. Tak snad se mu jeho další sen splní. Rozhodně by si to zasloužil!