Zdraví ji zpomalilo, ale nezastavilo. Talentovaná Slovenka se vrací do boje silnější než kdy předtím
05.04.2024
Autor: Miroslav Obluk
Lenka Škundová se chystá na zápas. Zdraví na prvním místě.FOTO: se souhlasem Lenky Škundové
Nejtěžší rok kariéry. Slovenka Lenka Škundová má za sebou měsíce plné pekla, během kterých ji sužovaly zdravotní problémy. Ty ničily tělo, pokoušely se nahlodávat mysl. Usměvavá thaiboxerka se ale zlomit nenechala. Věřila, že neřekla v ringu poslední slovo. Věřila ve svůj comeback. Ten se blíží. Již 13. dubna na Lenku čeká boj na trenčínském turnaji PML 9. "To, že zase můžu trénovat, dělat, co mě baví, je ten nejcennější dar," zaradovala se půvabná bojovnice v rozhovoru pro kaocko.cz.
419 dní, tak dlouho jste byla bez boje. Jaké je vracet se po takové pauze zpět do tréninku?
Návrat do tréninku byl velice těžký. Přiznám se, že ten první týden jsem velice trpěla. Bylo to podle mě proto, že jsem skočila do rozjetého vlaku. Monika (Chochlíková) s Rasťou (Klimáčkem) měli zápasy v Thajsku, oni byli rozjetí, já jsem mezi nimi byla takový odpadlík. Absolutně jsem nezvládala to tempo, bylo to náročné. Teď je to ale mnohem lepší a vše je na dobré cestě.
Fyzický návrat byl bolestivý. Jaký byl ten psychický? Přeci jen vás ty zdravotní problémy vytrhly z vašeho komfortního prostředí…
Přesně tak. To bylo ještě horší než ten boj s vlastním tělem na tréninku. Podle mě má každý sportovec svůj sport jako součást vlastní identity. Když přijde o možnost ten sport dělat, tak strašně trpí. Navíc, když vidíte, jak se všichni posouvají, trénují, zápasí, uvědomíte si, že přicházíte o ten svůj čas. I ten je omezený. Vím, že nebudu zápasit do konce života. Měla jsem pocit, že mi to všechno utíká. Zároveň mě to však do jisté míry zformovalo. Utříbila jsem si v sobě některé věci, svým způsobem jsem během toho roku dospěla. Můj život běžel, stala se spousta věcí, hodně se toho změnilo. Myslím, že mě to celé zocelilo.
Prošla jste si těžkým obdobím, to jste překonala. Cítíte se teď jako silnější člověk, lepší bojovnice?
Ano, ano, určitě. Když se na sebe podívám, jak jsem na tom byla před rokem po psychické i fyzické stránce, tak teď jsem nejméně o level výš. Určitě ta pauza byla i pro něco dobrá.
Udržela jste si klid, myšlenky. Pomohl vám k tomu i nějaký terapeut, nebo je to čistě ve vás?
Přiznám se, že jednu dobu to se mnou bylo opravdu špatné. Nebylo to lehké, trpěli i mí nejbližší, ale nějak jsem se z toho vymotala sama.
Prokázala jste, že jste psychicky silnou bojovnicí, teď vás čeká boj v ringu na domácí půdě. Jak se těšíte?
Velice se těším, jsem nadšená. Užívám si strašně ten proces přípravy. Není to jednoduché, trpím na trénincích. Je to těžké, ale potřebné. Kdo řekne, že to není těžké, tak podle mě neměl pořádnou přípravu. Velmi se těším, že konečně můžu trénovat. Za ten rok jsem ještě v přípravě nikdy nebyla takhle daleko. Jedu lapy, více si toho teďka vážím. Vím, jaké je přijít o ten sport, proto si to teď tak užívám.
Je teď láska ke sportu větší?
Ano, určitě (úsměv). Jednu dobu jsem měla takové stavy, kdy jsem přemýšlela, jestli se mi vyplatí pokračovat. Víte, je to frustrující. Dva, tři týdny trénujete, pak tělo řekne stop, dostanete teplotu a poležíte si s antibiotiky. Potom se to celé znovu opakuje. Byl to takový začarovaný kruh. Nezvládala jsem bojovat, pak se to zlepšilo, pak mě to dostihlo, zrušil se zápas, a tak se to neustále opakovalo. To mě však nyní naučilo vnímat ten proces jinak. Už se tak nefixuji na výsledky, ale více si užívám ten proces. To, že můžu trénovat, dělat, co mě baví, je ten nejcennější dar.
Při zotavování vám pomohla i změna prostředí, pobyt v Thajsku. Jak se vám kolébka thajského boxu líbila?
V Thajsku jsem teď byla potřetí. Původně jsem měla mít zápas ve Švédsku a Thajsko mělo být takovou dvoutýdenní přípravou. Jenže dva dny před odletem jsem onemocněla. Přemýšlela jsem, že zruším letenku, naštěstí jsem se ale posbírala a vycestovala jsem a bylo to úplně super. Vůbec poprvé jsem měla to Thajsko jako dovolenou. Měla jsem antibiotika, Tomáš (Tadlánek) mě nechtěl pustit první týden do tréninku, tomu úplně rozumím. Jsem ráda, že mě uzemnil. Takže jsem to měla takové dovolenkové, hodně jsem toho viděla. Na to v přípravě není čas, takže teď jsem si to užila velice. A doufám, že se mi letos podaří do Thajska vycestovat ještě jednou, tentokrát v tréninkovém módu.
Pokud vše půjde podle plánu, zdraví bude držet, co byste letos ráda stihla?
Nejprve nadcházejí zápas na PML, pak koncem května bude světové mistrovství IFMA v Řecku, tam bych chtěla určitě bojovat. Do toho bych chtěla dokončit bakaláře a po dokončení školy, začátkem července bych chtěla odcestovat na delší dobu do Thajska. Na podzim bych se chtěla vrátit, to bude mistrovství Evropy. Kdyby pak vyšel nějaký profi zápas, budu jen ráda.
Zažila jste toho hodně, nikdy jste neztratila úsměv na tváři. Byla jste již odmalička taková optimistka?
Jémine, co já vím? Asi ano, nic jiného mi nezbývalo (smích). Naučila jsem se z těch věcí nehroutit. Když to není dobré fyzicky, hlava musí držet. Monika (Chochlíková) mi jednou řekla moudrou větu. Pláč ještě nikdy nikoho nikam nedostal.
Když už jste zmínila Moniku, je vaší inspirací?
Ano, určitě. A není to jenom o tom, že je brutální zápasnicí, ale i o tom, jaký je člověk. Když bojuje doma, má na starost i organizační věci a vždycky stejně všem pomůže. Ona a Tomáš jsou důkazem toho, že když se chce, tak jde všechno (úsměv).