Vycházející česká hvězda je připravena zdolat svůj Everest. Ve hře je také stále i Sivák
29.10.2023
Autor: Miroslav Obluk
Kelvin Soquessa.FOTO: se souhlasem Kelvina Soquessy
Nadějný sportovec, vycházející hvězda českého boxu, takový je Kelvin Soquessa. V žilách mu proudí africká krev, on sám je hrdým rodákem z Prahy. Jednoho dne by se rád dostal až na samotný vrchol boxerského světa. Dobře si však uvědomuje, že každá cesta má své zastávky. Ty zatím plní nadějný boxer na výbornou. Počtvrté za sebou ovládl mistrovství republiky, splnil svou povinnost. "Tohle je teprve začátek, mé cíle jsou úplně jinde," usmál se Kelvin v rozhovoru pro kaocko.cz.
Kelvine, již počtvrté v řadě jste ovládl mistrovství republiky, jak jste si poslední bitvu užil?
Je to pro mě důležité vítězství, ale není to něco, co bych nějak slavil. Je to spíše má povinnost, abych potvrdil své místo v reprezentaci. Hned po zápase jsem naskočil do dalšího tréninku.
Když říkáte, že je to vaše povinnost, kde jsou vaše cíle?
Mé cíle jsou úplně jinde. Tohle je začátek mé cesty a já prostě nemohu přeskočit ze začátku až na konec. Každá cesta má své krůčky. Vím, že tento není ten finální. Každá cesta má svůj začátek a mou motivací je dostat se přes ty malé krůčky k tomu svému cíli, což je vlastně být lepší boxer, ne-li ten nejlepší a mířit na tu světovou úroveň. A pokud mám vůbec takové ambice, tak jednoduše nemohu slavit každé mistrovství republiky. To pro mě má být povinnost.
S úspěchem přichází i mediální pozornost, jak se s tímto tlakem dokážete popasovat?
Já bych řekl, že to zvládám relativně dobře. Mezi mé nejsilnější stránky patří má psychická odolnost. Ale abych pravdu řekl, tak na začátku roku, když se řešil zápas s Vaškem Sivákem, tak jsem si přečetl spoustu pozitivních i negativních reakcí. Zpočátku to pro mě bylo trochu náročné, ale teď už jsem si na to zvykl. Nedělá mi problém, když mě někdo venku zastaví, chce fotku, popovídat si. S pozorností jdou ruku v ruce pozitivní i negativní ohlasy a konkrétně i ta pozornost. Člověk si musí dát pozor na to, co říká a dělá.
Když už jste nakousl zápas s Vaškem Sivákem, tak je v jednání nějaký posun?
Ano, je tam posun. Pořád se to řeší a vypadá to, že to bude, ale je to pořád v řešení. Já se teďka soustředím na svou kariéru, své dílčí cíle. Ten zápas není mým životním snem. Já vím, že budu slavný a budu se mít dobře i bez toho. Samozřejmě by to bylo dobré zpříjemnění pro mě i diváky a celkově i pro sport jako takový, ale pokud to přede mnou nebude černé na bílém, tak se budu soustředit na svou kariéru. Ale v řešení to je.
Věříte si na Vaška pořád?
Jasně, že jo. Já jsem tu výzvu neučinil kvůli pozornosti, jen jsem si stál za svým slovem. Kdybych tam šel kvůli číslům, tak na to budu dělat nějaká vyjádření nebo tak něco. To jsem neudělal, podal jsem svou výzvu a nechal jsem to být.
Setkal jste se i s názory, že to byl pouhý výkřik o pozornost?
Ano, je to možné, mně přicházela spousta zpráv. Já se ale soustředím na to, co říká mé okolí, co říkám já. Já jsem věděl, proč jsem tu výzvu učinil, mé okolí také. Nepotřebuji se přiživovat na nějaké výzvě.
Zpátky k vaším snům a cílům. Zmiňoval jste, že chcete být úspěšný na světové úrovni. Blíží se olympiáda v Paříží. Je vaším cílem?
Ano, samozřejmě. Je to jeden z cílů, ale nejprve si musím něco dokázat v Evropě, až poté můžu koukat na olympiádu. Před ní vidím spoustu mezizastávek. Nejprve musím koukat na ty kroky, které mě čekají před ní, až pak se ke slovu dostane olympiáda. Chci jít postupně.
Dala by se vaše cesta do Paříže přirovnat ke zdolávání hory?
Určitě, přesně tak. Přirovnal bych to přesně k horolezectví. Přirovnal bych to k Mount Everestu. Nikdo nevyleze Mount Everest na jeden zátah. Musíte si postupně dávat pauzy, musíte se vyrovnat s převýšením. S tím já srovnávám i tu olympiádu. Má to své kroky, postupně se člověk musí na dané úrovni aklimatizovat, ale nemůže to člověk vyběhnout na jeden zátah. Toho jsem si vědom a vím, že to potrvá. Nebude to přes noc.
Abyste dosáhnul vrcholu, musíte mít své vzory. Vaším velkým vzorem je Mike Tyson. Odkud od něj čerpáte inspiraci?
Mým vzorem je hlavně po té lidské stránce. Samozřejmě je to úžasný boxer. Já ale převážně sleduji podcasty, čtu i knížky s ním, o něm. Líbí se mi jeho názory, postoje. Celkově se mi líbí lidé, kteří se vypracovali odnikud až na vrchol, pak padli a dostali se na vrchol znovu. V tom pádu se vidím, ale selhání není konec cesty. Při selhání najde člověk sám sebe.
Poslední věc, jak se vám daří kloubit škola, tréninky, zápasy?
Daří se mi to. Samozřejmě někdy je to náročnější. Na obou frontách vás chtějí stoprocentní, ve škole i v ringu. Sem tam je to náročné, ale zvládám to. Tento rok budu maturovat a škola mi v mnoha věcech vychází vstříc. Já taky nejsem úplně hloupý kluk, takže hodně věcí se učím za pochodu (úsměv).
Po maturitě je v plánu profi?
Ano, teda ještě bych chtěl být chvíli v amatérech. Po maturitě se ale chci věnovat jenom boxu a sociálním sítím. Budovat si tu svou cestu a zvedat svou značku, své jméno. Po maturitě mě také čeká výlet do Ameriky, kvůli zkušenostem. Chci se znovu cítit jako začátečník. Chci se zlepšovat jako boxer, jako člověk. Profi kariéru mám v hlavě, ale nejprve se potřebuji zdokonalit. V hlavě to mám, ale nejprve na sobě musím vidět, že naplním tu svou vizi, jak bych chtěl vypadat a té se to zatím nerovná.