Ve čtrnácti objevila kouzlo boxu. Táta ji trénuje a mámu moc neposlouchá
Žádný vyplašený pohled, prostě bum...ZDROJ: archiv Lukáše Konečného
Co dělají holky ve čtrnácti letech, co je zajímá? Každý si odpovězte sám, jisté je, že Jaromíra Konečná se vymyká. Na jaře minulého roku začala boxovat, za pár týdnů půjde do svého třetího zápasu. Vypadá to, že boxerský klan nevymře. Děda Milan, táta Lukáš, mistr světa, teď ona. „V první karanténě jsem neměla co dělat, prakticky jsem seděla doma, takže jsem začala chodit na tréninky. Pak to šlo nějak samo. Přišla jsem asi na to, jaký to má kouzlo. Vidím, že box má pro mě smysl,“ říká dcera Lukáše Konečného. Oba budou boxovat 27. února v Ústí nad Labem na akci, kde je naplánováno přes dvacet duelů v ringu.
Pamatujete si na zápasy, které měl táta?
Byla jsem ještě malá, takže jsem tomu moc nerozuměla, nevnímala jsem to moc, ale určitě jsem byla vždycky šťastná, když vyhrál.
Co vám řekl, když jste se rozhodla ve čtrnácti začít s boxem?
Myslím, že on byl ten první, který mi řekl, ať to zkusíme. Já mu na to tehdy řekla, že ne, že to bude trapný, protože to neumím. Jak jsem ale začala chodit častěji na tréninky, tak to bylo lepší.
Pamatujete si na první trénink?
Moc si nevzpomínám, který to byl, ale asi jsme si jedno odpoledne řekli, že půjdeme na lapy, řekla jsem dobře, ale nebudeš se mi smát. On řekl, že nebude, takže jsme to zkusili. Potom jsem šla znovu a znovu.
Jaký je táta při trénincích?
Křičí, ale myslím si, že ke mně přistupuje více jako trenér než táta. Snaží se ke mně přistupovat jako k ostatním, to na něm hodně cením. Nechci, aby mě bral jinak. Samozřejmě se mi směje, když se mi něco nepovede, ale to je i opačně, takže tohle máme vzájemný.
A co máma, ta asi neskáče metr vysoko radostí, že boxujete, ne?
V těchto věcech ji moc neposlouchám, protože na tohle mám tátu. Samozřejmě s tím moc nesouhlasí, ale nic s tím neudělá. Nelíbí se ji, když jdu do ringu, přesto mi to nevymluví.
Jak to máte před zápasy, může máma do šatny?
Mám u sebe tátu, většinou ještě kamarádku, máma tam nebývá. Na prvním zápase jsem ji řekla, ať jde jinam, protože ona by křičela a brečela.
Komentuje zranění, monokly z tréninku?
Moc jich nebylo, ale když se na mě podívá, jen řekne - já to říkala. Já odpovím - já vím.
Bavíte se s tátou o ženském boxu, on ho dvakrát nemusí...
O tomhle se moc nebavíme, vzhledem k tomu, že trénuje Fabianu, takže jsme na trénincích většinou spolu. Na tohle nepřijde řeč.
Ona je váš vzor?
Na Fabianu se koukám při trénincích, můžu se od ní něco naučit, je to přece jen žena, takže k ní mám v boxu blíž než k tátovi. Oba mi hodně radí, od obou se učím.
Štve vás někdy táta?
Pořád, neustále, ale to by mě štval i jiný trenér, kdyby na mě křičel. On mě naštve na tréninku, ale hned na to zapomenu, jsou to drobnosti, vím, že dělám hodně chyb, musím se učit, sbírám zkušenosti, rozšiřuju si obzory.
Máte za sebou jeden zápas, jednu exhibici, na co vzpomínáte?
První zápas byl zvláštní, to nebylo ani čtyři měsíce od mého začátku v boxu, takže jsem tomu moc nerozuměla. To byla spíš zkouška, abych věděla, jestli to má pro mě smysl. Tam jsem zjistila, že mě to baví a chci pokračovat. Ve druhém jsem už trochu věděla, do čeho jdu a sbírala jsem zkušenosti.
Teď je tu třetí zápas, navíc na jedné akci s tátou...
Nemyslím si, že to budu nějak vnímat, budu se těšit do zápasu stejně jako on. Dlouho nezápasil. Chápu, že se těší.
Na kartě jsou také známá a úspěšná jména, může být tento zápas krokem k nějaké vaší budoucnosti?
Určitě mi to otevře dveře, ale určitě bude ještě hodně příležitostí, ale cením si toho a vážím, že tam budu boxovat.
A co dál?
Neplánuji, co přijde, přijde, ale chci v tom zůstat.