Úspěch hodný pozornosti. Český kickboxer vypnul světového šampiona, stal se králem věhlasné organizace
26.06.2024
Autor: Miroslav Obluk
Interkontinentální šampion WKN. FOTO: se souhlasem Matěje Kozubovského
Před měsícem oslavil velký úspěch, stal se interkontinentálním šampionem organizace WKN, o jeho triumfu se však příliš nemluvilo. Zahraniční výprava Matěje Kozubovského nebyla nikterak medializována, a to je škoda, to je třeba napravit. Český bojovník thajského boxu a elitní kickboxer totiž předvedl v Belgii před měsícem výkon, který si zaslouží pozornost. Trefit KO ve 3. kole, ukončit Madani Rahmaniho, šampiona světových kvalit, a získat pás šampiona té nejrozlehlejší kickboxerské organizace světa, to se nepovede každý den.
Návrat do minulosti, před měsícem jste si vybojoval titul v nejrozlehlejší organizaci světa WKN, jaký to pro vás byl zážitek?
Jelikož ten zápas nebyl tak medializovanej u nás v Česku, moc se o něm nemluvilo předtím ani potom, tak já jsem na sobě neměl takový tlak. Přistoupil jsem k tomu zodpovědně, trénoval jsem trošku jinak než obvykle, ale cítil jsem se víceméně dobře, jen před zápasem jsem byl trošku nemocnej. Zápas jsem tedy vyhrál proti sedminásobnému mistrovi světa. Je to pro mě velký úspěch. Organizace WKN, proti světovému soupeři, to je pro mě ohromný úspěch.
Byl na vás menší tlak, když se o tom zápase tolik nemluvilo?
Dá se říct, že ano. Ono to šlo ruku v ruce. U Oktagonu nebo RFA to bývá tak, že vás všude označují, jezdíte na různý medailonky. Tady ne. Označili mě někde možná jednou, takže mi to docela nahrálo. Měl jsem i jinou přípravu, snažil jsem se hodně kopat, což jsem v posledních zápasech nedělal. Jsem línější, nejsem nejmladší (úsměv). Trochu jsem překopal svůj styl. Samozřejmě jsem si byl jistý, že ho musím knokautovat, mám zkušenosti, vím, jak to ve světě chodí.
Třetí kolo, KO, ideální průběh. Po zápase jste přidal fotografii, která vznikla krátce před bojem: "Oči nikdy nelžou." Věděl jste už v tu chvíli, že to máte v kapse?
Ne, to ne. Na vážení jsem si s ním chtěl popovídat, pozdravit, koukal na mě jako na největšího nepřítele. V zápase jsem pak hodil bad boye já a když byla příležitost, dával jsem mu to najevo. Schválně jsem ho hecoval do bitky, i když jsem inkasoval. Ve druhém kole se to v něm začalo lámat, taky jsem ho trefil hákem, viděl jsem mu na očích, že je fyzicky, a hlavně psychicky na dně. Když jsem ho trefil tím hákem ve druhém, věděl, že je zle.
Získal jste titul v nejrozlehlejší organizaci světa, nemrzelo vás však, že se o vašem úspěchu nemluvilo, nepsalo?
Vlastně po tom, jak odpadla ta euforie, tak to na mě začalo dopadat. Bylo mi to trošku líto, udělal jsem velký úspěch, ale nikdo o tom nevěděl. Jen lidi z mého okolí, ale potkával jsem sousedy, ti vůbec nevěděli. Ti ale ani neví, že zápasím (úsměv).
Otevřela vám tato výhra vstupenku k větším zápasům, k větším organizacím? Všimli si vás nějací větší sponzoři?
Asi ne, občas mám nějaké nabídky, když mi někdo někoho dohodí, někdo se nabídne. Ale sponzora takového, kterého by si každý přál, že bych dostával nějaké paušální peníze, tak takového nemám. Nikdo takový není. Někdy sponzory musím prosit půl roku, taky musím chodit do práce. Já jsem od rána do večera v tělocvičně, trénuju lidi.
Jako kickboxer to máte složité. Když zápasíte za hranicemi, nejste tolik na očích, doma zase není taková prestiž. Co by se podle vás muselo stát, aby se pořádky změnily?
No, já si myslím, že lidi ani tolik nezajímají ty bojové sporty, ale to promo. Vidí milion medailonků, jak se tady ti zápasníci nemají rádi, zajímá je ta omáčka okolo, kauzy. Samozřejmě jsou lidi, kteří sledují MMA, ti mě třeba taky znaj, ale co si budeme povídat, těch je málo. Podle mě je zapotřebí, aby se ten sport více medializoval, aby více organizací dělalo promo, jak to dělá Oktagon, UFC, KSW.
Příprava na zápasy je těžká, náročná psychicky i fyzicky. Jak ten tlak zvládáte?
Vlastně ten tlak se na mě podepisuje, je to náročný, docela to na mě padá. Já se ale snažím ten sport nedělat pro peníze, ale pro sebe. Mít výsledky, ale užívat si to všechno, co mám. Každý má takový život, jaký si ho udělá. Jsou ale lidé, kteří si nemohou vybírat. Já si vážím toho, co mám. Mohlo by být hůř, mohlo by být lépe, já ale věřím, že se to zlepší.
Co máte letos v plánu dál?
Já jsem měl mít v září v RFA zápas o titul. Měl jsem jít s šampionem (Joiltonem) Lutterbachem, ten ale podepsal smlouvu s UFC, i když si to trošku pokazil. Nevím, jestli se vrátí, ale myslím, že by si ho RFA po takové (dopingové) kauze nevzalo. Takže já nevím, jestli půjdu o titul, s kým budu bojovat. Nedávno na mě vyskočilo, že v Praze se půjde o dva tituly, ale já jsem tam nebyl jmenovanej. Jestli se mnou počítají na jindy, to netuším. Já se tyhle věci snažím neřešit, nechávám to na trenérovi. Je mi jedno kdy. Ať mi řeknou, kdy mám bojovat, a je to (smích).