Techniky z bojových sportů jsem na ulici ještě nemusel nikdy uplatnit, říká zápasník a policista
27.01.2022
Autor: Ondřej Huml
Za pár dní do boje...FOTO: se souhlasem Adama Audy
Už tuto sobotu proběhne v Trenčíně premiérový galavečer hvězdami nabité Professional Muaythai League. Nové organizace, která bude divákům nabízet to nejlepší menu sestavené z thajského boxu. V semifinále Grand Prix do 95 kilogramů se na PML1 - New Beginning představí i jeden z horkých adeptů na celkové prvenství, nezdolný živel Adam Audy. Jednatřicetiletý reprezentant pražského Hanuman gymu a respektovaný muž zákona, který se do akce vrací po dvou letech. Koho by si přál dostat za soupeře či jak se mu daří skloubit život fightera s profesí policisty, nejen o tom promluvil Audy v rozhovoru pro kaocko.cz
Jak se cítíte těsně před samotným zápasem?
Cítím se lépe a lépe. Byl jsem trochu nervózní, ale čím se souboj blíží, tím víc se na něj těším. Individuální tréninky vrcholí a já se už nemohu dočkat, až mi na vážení vylosují jméno mého soupeře. Jsem zvědav, koho dostanu.
Příprava probíhala podle plánu?
To úplně ne. Měl jsem nějaké zdravotní komplikace, hlavně zánět spojivek, který mi sebral týden nebo dva. Což je celkem důležitá část přípravy, o kterou jsem bohužel přišel. Ale i tak věřím, že nachystán jsem dobře. Moje velké díky patří přítelkyni, která mi v přípravě moc pomáhá. Navíc zajišťuje veškerý servis, jenž je zcela nezbytný, abych mohl všechno zvládat.
Vaším soupeřem bude jeden z trojice Ivan Bartek, Melvin Mané a Attila Szerján. Koho z nich byste si přál?
Já myslím, že nejschůdnějším soupeřem by pro mě byl Attila. Jsem však přesvědčený o tom, že jsem schopný zvládnout každého z těch tří. Na zápasy Ivana Bartka jsem koukal, ale ničím mě moc neohromil. To Mané byl byl nejspíš hodně těžkým protivníkem. Troufám si tvrdit, že můj střet s ním by bylo vážně skvělé finále. Tak uvidíme, zda se tam aspoň někdo z nás dvou dostane.
Do ringu se vracíte po dvou letech. Co bylo důvodem takové pauzy?
Na počátku roku 2020, kdy k nám z Číny zrovna přicházel ten nešťastný virus, jsem se připravoval na odvetný zápas s Petrem Kraftem. Natrénován jsem byl skvěle, jenže pak vznikla ta šaškaráda s nouzovým stavem a začalo se všechno rušit, což bohužel potkalo i náš zápas. Navíc mě začínala bolet záda a i vzhledem k situaci, která tady tehdy panovala, to ani nikdo moc neřešil. Stejně bylo všechno zavřené a léčba probíhala hodně pomalu. Až po třičtvrtě roce jsem tak zjistil, že mám výhřez ploténky. Celkem dlouho jsem to potom stabilizoval, ale teď už s tím naštěstí nemám žádný problém a ani to necítím.
Máte po dvou letech bez souboje o to větší motivaci všem ukázat, že jste zase zpátky?
No jasně. Rád bych se zas dostal trochu do popředí, aby lidi viděli, že jsem pořád kvalitní zápasník. Když si v sobotu řeknu o pozvánku na další eventy, tak jenom dobře pro mě. Zas to ale nevnímám tak, že mám za sebou nějakou hodně dlouhou pauzu, Když jsem ještě trénoval v pardubickém Pretorianu, po nešťastné smrti mého trenéra Františka Smetánky nastalo takové divné období, kdy jsem se potloukal jako Ronin bez pána. Zápas jsem měl třeba jenom jeden za rok, takže na pauzy jsem celkem zvyklý. Žádný velký problém mi určitě nedělají.
Jak vlastně zvládáte přepínat mezi muay thai a K-1? A který z těchto sportů je vašemu srdci bližší?
Přepínám mezi nimi úplně v pohodě, v tomhle žádnou potíž nevidím. Mám to v hlavě nastavené tak, že když se nesmí jet lokty ani klinče, tak prostě zápasím bez nich. A nevadí mi to. Mému srdci je ale určitě bližší muay thai, byť více bitev jsem absolvoval v K-1.
Prostor na to se vyřádit v thajském boxu teď budete mít právě v PML, která v sobotu v Trenčíně otevře svou oponu. Jak se vám nová organizace líbí?
Já jsem z ní fakt nadšenej. Je vidět, že do toho ti lidi šlapou, že se snaží makat na propagaci a spoustě dalších věcech. Zahřálo mě u srdce, že si do té pyramidy vybrali i mě. Je to krásná nová organizace a budu jedině rád, když se díky ní bude o muay thai více mluvit. A ne pouze o MMA, které je teď všude upřednostňováno.
Není žádným tajemstvím, že vaším civilním zaměstnáním je práce policisty. Jak se vám to daří skloubit s dřinou, kterou představují bojové sporty?
V práci teď dělám čtyřiadvacetihodinové služby, po kterých následují dva dny volna. Takže je to pro mě vlastně podobné, jako když skončíte šichtu v pátek odpoledne a před sebou máte pohodový víkend. Ve svém volnu se tak snažím hlavně hodně trénovat a věnovat se koníčkům. I v zaměstnání mi navíc vycházejí všichni vstříc, co se týče tréninků a podobně. Nikdy s tím nebyl žádný problém, za což jsem samozřejmě hodně rád.
Byli se na vás vaši kolegové z práce podívat i na samotném zápase?
Jeden ano. Bylo to zrovna na Slovensku, kde na poslední chvíli vypadl soupeř Adriána Bartla. Tak jsem dostal nabídku, zdy bych si s ním nechtěl zaboxovat. Řekl jsem, proč ne, a právě můj parťák z práce mi zařizoval veškerý servis kolem. Jinak si ale nemyslím, že by mí kolegové na tenhle sport chodili. Jsou však strašně ochotní se mi přizpůsobit téměř ve všem tak, abych se mu já mohl dále věnovat. Svým kladným přístupem mi to celé velmi usnadňují.
Jaké jsou vlastně jejich reakce na to, že mají ve svých řadách elitního českého fightera?
Já si myslím, že příznivců bojových sportů u nás v práci vážně moc není. Ale nějací tam samozřejmě jsou a ti o mě dobře vědí. Na druhou stranu jsem úplně normální člověk jako všichni ostatní a z mého zápasení není třeba dělat zbytečný humbuk. K tomu není žádný důvod.
A použil jste někdy bojových prvků i v rámci vašeho zaměstnání?
Prvky thajského boxu ještě nikdy. Maximálně jen v rámci nějakých donucovacích prostředků, na což jsem měl ale ze zákona právo. V naší práci jde většinou stejně hlavně o to člověka co nejdříve znehybnit, určitě však není třeba ho potom dál bít. I proto jsme na obchůzkách ve dvou nebo ve třech. Takoví ti internetoví válečníci si hned myslí, že takto vypadá naše policejní férovka, jenže to samozřejmě není pravda. Ve třech jsme tam právě proto, aby se tomu na zemi nic nestalo, což si ale málokdo uvědomuje. A je to tak dáno i zákonem. Je lepší někoho spoutat ve dvou nebo ve třech, než aby tam byl policista jenom jeden a ten pak byl třeba nucen dotyčného do krve zbít. Techniky z bojových sportů jsem tak na ulici nemusel ještě nikdy uplatnit. Třeba zastrašení střelnou zbraní, to ano, ale to už je zase něco úplně jiného. Navíc jsou jasně dané situace, v nichž si něco takového můžete dovolit.
A dá se říct, zda vás více baví práce policisty, nebo život fightera?
Musím říct, že o tom v poslední době dost přemýšlím. Na jednu stranu bych byl rád, kdybych měl více času i financí na co nejlepší trénink, abych se mohl ještě více zlepšovat. Práci policisty jsem si ale odmalička vysnil a jsem vděčný za to, že ji mohu vykonávat. Navíc mám rozvinutý smysl pro spravedlnost a vím, že chci dělat věci správně. Byť tedy musím říct, že ze všech těch opatření proti covidu jsem už dost rozpolcený a se spoustou z nich nesouhlasím. V tomhle vedu takový vnitřní boj sám v sobě. Zároveň si ale nedokážu představit, že bych dělal něco jiného. Práce policisty mě naprosto naplňuje.