Snažíme se upozorňovat na to, že sexualita by neměla být tabu u žádných lidí, říká česká MMA zápasnice
29.11.2024
Autor: Libor Kalous
V kleci...FOTO: se souhlasem Kamily Šimkové
Její život se dotýká všech světových stran, tak rozmanitý je, spojuje zdánlivě nespojitelné. Kamila Šimková před lety propadla bojovým sportům v Kambodži, nyní preferuje MMA. Přitom jde o vysokoškolačku s červeným diplomem, zpívá v kostele a nyní pracuje v neziskovce, kde se zabývají i tématem sexuality a vztahů lidí se zdravotním postižením. Když jde z kanceláře, jde se prát do gymu. Další zápas si připíše 14. prosince na Heroes Gate v Praze.
Dlouho jste neměla zápas, teď v krátké době dva, takže spokojenost?
Určitě ano, poslední zápas jsem měla vloni 11. listopadu v Praze, takže jsem se do klece vrátila po roce. A nebylo to z důvodu, že bych zápasit nechtěla, spíš se nepodařilo nic domluvit. Šance byla jedině v německé GMC, kde byl zápas domluvený na září. Po zranění soupeřky byl zápas posunutý na listopad, tím se pauza prodloužila ještě víc. Dlouhá příprava bez zápasu je otrava, takže využít to hned dvakrát po sobě mi dělá obrovskou radost.
V Německu rozhodčí dali výhru soupeřce, právem?
Asi ano, zápas byl hodně těsný, říkal mi to po zápase i organizátor turnaje. O pauze po druhém kole za námi přišel sudí s tím, že je to teď vyrovnané. Snažila jsem se do toho šlápnout ještě víc, síly a fýza ještě byla. Ale soupeřka víc tlačila a ani takedown v druhé půlce kola to už nezachránil. O to víc prohra mrzí, stačilo opravdu málo, a zápas mohl jít na naši stranu. I tak jsem si zápas ohromně užila, trenéři mi pomohli dostat se do perfektního zápasového naladění. A o to mi jde, užít si tu radost ze zápasu a vychutnávat si momenty v kleci.
V polovině prosince přijde Heroes Gate, je pro vás lepší zápasit doma?
Já si té možnosti zápasit doma právě na výroční akci Heroes Gate neskutečně vážím. Vždycky je lepší zápasit doma, odpadne cestování, spaní na hotelu, starosti s hledáním vany nebo sauny někde v okolí.
Bude před Vánoci, je štěstí, že zápas je v polovině prosince a ne na konci, myslím ohledně dělání váhy?
Tak to je samozřejmě lepší I když máme vánoční večírek v práci ve čtvrtek večer, takže se před vážením budu na ostatní asi jenom smutně koukat celý večer, a to nejlepší z občerstvení si zabalím na další den, až budu mít váhu splněnou. I když pro mě z hlediska přibírání nejsou Vánoce nic hrozného, snažím se od cukroví držet dál a dopřávám si maximálně 2-3 dny. Za tu dobu člověk tolik nepřibere.
MMA se věnujete 6 let. Na vysokoškolačku s červeným diplomem a zpěvačku z pěveckého sboru docela odskok, ne?
No je to dost úlet, vlastně až do 28 let jsem jela podle stanovených společenských pořádků. Škola, kariéra, práce, koníčkem bylo maximálně právě to zpívání s naším pěveckým sborem a cestování po kostelech. Když jsem se vrátila z Kambodži s tím, že chci zápasit, tak to bylo asi pro spoustu lidí šok, neřekli by to do mě.
Ano, Kambodža, o co tam šlo, proč taková cesta?
Tam vlastně moje zápasnická kariéra začala. Jela jsem tam pracovně jako humanitární pracovnice jedné české neziskovky, měla jsem na starosti humanitární a rozvojové projekty v Kambodži a Myanmaru. Až tam jsem poprvé přičichla k bojovým sportům, začala jsem trénovat a pak i zápasit v thajském boxu. Ale původně jsem tam opravdu jela s cílem pomáhat lidem .
Nyní pracujete v neziskové organizaci, která se věnuje sexualitě znevýhodněných lidí. Co přesně je vaší náplní?
Taky to s MMA k sobě moc neladí. Pořád mi zůstala práce v neziskovce. Pracuju ve Freye, kde se zabýváme tématem sexuality a vztahů lidí se zdravotním postižením, lidí ve starším věku nebo dalších znevýhodněných skupin. Snažíme se upozorňovat na to, že sexualita není žádné tabu ani u lidí, kde ji na první pohled nevnímáme. Je to úplně jiné prostředí než v bojových sportech, to mě na tom hrozně baví. Já konkrétně pracuju na pozici projektové manažerky, takže spíš sedím u počítače za stolem, píšu a reportuju granty, snažím se, aby všechny projekty u nás pokračovaly, jak mají.
Je vám 35 let, jaké máte cíle v MMA?
Já si velké cíle nekladu, ale mám třeba sen dostat se jednou do asijské ONE Championship, je to organizace, díky které jsem MMA propadla. Ale chci zápasit, dokud mě to bude bavit a dokud to moje tělo vydrží. Proto bych teď chtěla zápasit co nejčastěji, pořád mi to jde, zlepšuju se, posouvám se dopředu.
Máte profesionální zápasy, ale počítám, že sport musíte dotovat, o jako částku jde měsíčně?
Profesionální zápasy sice mám, často to jsou ale zápasy v malých zahraničních organizacích, které rozhodně nejsou moc výdělečné. Měsíčně dávám do sportu za všechny tréninky třeba 8 tisíc, je to pro mě fakt obrovská suma a raději to nechci ani počítat. Pokud se ale člověk chce posouvat, tak to bez investic moc nejde. Ale nelituju, umím ušetřit na jiných věcech.
Co člověka drží u sportu, který je prodělečný, namáhavý a bolí?
O tom občas taky sama přemýšlím. Je to pro mě taková závislost, neumím si představit žít bez pohybu. A pořád mě to baví, vidím ty pokroky, každý zápas je o kousek lepší. Na MMA je super i to, že když se člověk nechce nechat mlátit do hlavy, tak jde na grappling. A když nemá chuť se válet po zemi, tak jde na postojový trénink, je tam ta variabilita. A taky mě u toho určitě drží komunita lidí, která se okolo MMA motá.