Ráj na zemi, vysněný učitel i tělocvična plná imigrační policie. Český snajpr nastínil život v Thajsku
24.06.2024
Autor: Ondřej Huml
Erik Breit a život v Thajsku.FOTO: se souhlasem Erika Breita
Patří k nejlepším českým thajboxerům, na jeho zápasy je radost se koukat. Možná málokdo ale ví, že Erik Breit střídá dril v Jetsaam gymu za ten v Thajsku. Jezdí tam už několik let a nemůže si to vynachválit. Nedávno tam byl znovu, kromě nových zkušeností si však domů odvezl i jeden nevšední zážitek. Na trénink přijel místní šerif i dvě auta plná imigrační policie!
Eriku, jak dlouho jste v Thajsku strávil?
Tři týdny. V říjnu se ale do Thajska zase vrátím a strávím tam dva měsíce.
Zdržoval jste se na jednom místě, nebo pendloval z místa na místa?
Zůstal jsem věrný tělocvičně BanRambaa gym. Rambaa je můj životní vzor a vždycky byl můj sen s ním někdy trénovat. To jsem ale ještě nevěděl, že se Rambaa nakonec stane tak zásadní součástí mého života. Navíc zve i ostatní učitele z Thajska jako Yodkhunpona, Diselnoie nebo Pannoie, aby se podělili o své zkušenosti. Pořád je tak co nového se učit.
Absolvoval jste tam teď i nějaký zápas?
Měl jsem, bohužel mě ale chytly žaludeční potíže a zhoršovaly se, tak jsme to museli přesunout na příště. To je taky důvod, proč jsem se vrátil zpátky do Česka. Bohužel i s tím se musí občas počítat. Proto vždycky doporučuji jet minimálně na tři týdny. Když totiž člověku nesedne jídlo nebo voda, může ho to dost potrápit a pak z Thajska moc nemá. Celkem jsem tam ale zatím měl tři zápasy a ve dvou zvítězil.
Všichni říkají, že Thajsko je nejlepší místo na trénování, což můžete jistě potvrdit. V čem přesně je jiné? Co všechno je tam lepší?
Obecně bych řekl, že podnebí, dobré a kvalitní jídlo i rozmanité možnosti regenerace. Člověk tu taky nemusí nic řešit. Soustředí se jenom na trénink a regeneraci, nic jiného. Velkým plusem je i to, že tamní lidé mají bojování a trénování prostě v krvi. Je to obrovská součást jejich kultury. I to je důvod, proč se do Thajska sjíždí lidé z celého světa, takže se tam člověk naučí víc než kdekoliv jinde. Pro lidi, co opravdu chtějí dělat muay thai, je to navíc jediné místo na světě, kde ho můžou dělat se vším všudy. Je tam jiné bodování i počet kol.
Thajsko vás učarovalo už mnoho let zpátky. Jak tahle láska vlastně vznikla?
Už když jsem ve 14 letech začal s thajským boxem, v Hamr gym Ostrava jsem se chtěl naučit bojovat jako Thajci. Zbožňoval jsem se koukat na jejich zápasy, hlavně tedy na Rambu. Snažil jsem se to kopírovat. Postupem času jsem ale zjistil, že to jen tak kopírovat nelze. Jejich způsob tréninku i boje je totiž úplně odlišný od toho, jak se to dělá u nás. Bylo mi tedy jasné, že jestli se to budu chtít někdy naučit, budu se muset do Thajska dostat. Dostalo se mi to nesmírné štěstí, že můj bratr začal od roku 2015 pracovat v Singapuru a umožnil mi, abych tam s ním pobýval a trénoval tam. Hlavně v Chowraiooi telocvičně, za kterou jsem i zápasil, příležitostně jsem se připravoval i v Onyx a Hilltop gymu. Singapur je od Thajska jen dvě hoďky letadlem, takže jsem měl možnost se poprvé seznámit s mnoha thajskými a světovými trenéry, od kterých jsem se toho hrozně moc naučil. Od toho úplně tradičního muay thai to ale stále mělo dost daleko.
Jaká je thajská mentalita? Umí si tam lidé užívat život víc než Češi?
Můžu sice mluvit jenom z pohledu tělocvičny, ale řekl bych, že ano, že jsou více uvolnění. Lidé tam mají k sobě daleko blíž. Jsou strašně srdeční, společenští. Skoro každý večer spolu v tělocvičně sedíme, bavíme se a jíme. Hrajeme snooker, zpívá se karaoke nebo se hrají karty. Častokrát jsou tam i přátelé přátel nebo příbuzní, zkrátka všichni drží pevně pospolu. Když se někomu nedaří nebo mu je špatně, berou to stejně, jako by se to stalo jim samým. To jsem u nás ještě nezažil. Zdá se mi, že tam nejsou pod takovým tím evropským stresem. Za ničím se nehoní. Nepotřebují si něco dokazovat tím, že se snaží překonat ostatní. Na nic si nehrají. Jsou pokorní.
Máte nějaké super oblíbené místo, které v Thajsku rád navštěvujete?
Vím, že se budu opakovat, ale pro mě je to nejoblíbenější místo právě BanRambaa gym a Pattaya. Je to můj druhý domov, druhá rodina. Miluju Pattayu i lidi tam. I když jsem třeba odjel na pár dní do Bangkoku na zápas či navštívit kamarády v Singapuru, nemohl jsem se dočkat, až se vrátím zpátky domů do Pattaye.
Co Thajky? Líbí se vám?
Vzhledem k tomu, že moje přítelkyně taky dělá thajský box, na to radši nebudu odpovídat (směje se).
Cestujete do Thajska většinou sám nebo s někým? A jak je to tam drahé?
Jezdíval jsem tam sám, ale pak se ke mně přidal můj stájový kolega Yuri Juříček a moje přítelkyně, takže začalo být všechno veselejší. A co se týče toho, jak je to tam drahé, dost záleží, kam v člověk v Thajsku jede. Třeba v části Pattayi, která není turistická, to vyjde hodně levně. Když byste chtěl trénovat u Ramby, tak tři týdny tréninků a ubytování v tělocvičně vyjde cca na 7 500 českých korun. Jídlo v telocvičně, tedy snídaně, oběd, večeře, stojí na 190 Kč na den.
Prozradíte nějakou humornou příhodu, která se vám teď nebo jindy v Thajsku stala?
Těch příhod se stane vždycky tolik, že člověk má problém vybrat pouze jednu, zrovna dva týdny zpátky se ale stal unikát. Do tělocvičny přišel mladej kluk. Bylo mu 21 let a ubytoval se tam. Nikdy předtím nesportoval, ale pustil se do trénování. Byl velice kamarádský, jen se pořád ptal na otázky, jak si vydělat v Thajsku. Když jsem se chtěl dozvědět něco o něm, měl takové neurčité, obecné odpovědi. Jednoho odpoledne pak přijela dvě velká auta se šerifem na motorce, tělocvična byla rázem plná imigrační policie. Vešli dovnitř a sotva toho klučinu uviděli, začali se smát. Fotografovat se s ním, natáčet si ho. Nakonec nám řekli, že je to syn prezidenta ze Srí Lanky a že se bez vědomí rodiny vydal sám do Thajska. Rodiče mu volali, ať se vrátí, on jim ale řekl, že trénuje a že ho to moc baví. Nakonec ještě ten den pro něj doletěl strýc soukromým letadlem a vzal ho zpátky domů (směje se)
Máte v plánu se jednou do Thajska přestěhovat natrvalo?
Natrvalo určitě ne. Užívám si Thajsko z té dobré a příjemné stránky, život tam je ale zase něco jiného. Ovšem mít tam svůj domeček u tělocvičny a trávit půl roku tam, půl roku v Česku, by bylo ideální. Dokonce už mám jeden domek vyhlédnutý.
A co nějaký zápas tady v Česku? Rýsuje se teď něco?
Budu startovat na příštím Fusionu v Brně, na to už se hrozně těším. Ale koná se to až 16. října. Doufám tedy, že se do té doby najde ještě jiná možnost, jak bych mohl zužitkovat nově nabrané zkušenosti.