Pouliční raubíř našel smysl života. Nebýt boxu, nevím, jak by to se mnou dopadlo, říká
24.01.2024
Autor: Miroslav Obluk
Patrik Fiala.FOTO: Patron Boxing
Pouliční raubíř Patrik Fiala se před lety vydal na životní dráhu, která mu změnila život. Vyzkoušel si boxerský trénink, ten mu do života dodal disciplínu, řád, smysl. Pouliční šarvátky šly bokem, prim začaly hrát ty v ringu. Během tří let naskočil brněnský rodák do třinácti zápasů, za pár dní přidá čtrnáctý. Na akci The Ring 10 poměří své síly s krajanem Stráníkem. Co bude dál? Možná světová mise, možná klid.
Loni jste měl vcelku perný rok, bojoval jste čtyřikrát, vyjel jste za hranice. Jak jste si užil zápas na Národním stadionu v Dublinu s neporaženým Irem McGintym?
Strašně moc. Ten zápas mi dal do kariéry nejvíce. Já neboxuji dlouho, mezi profíky jsem vstoupil v roce 2021, předtím jsem měl nějaké zápasy v amatérech. V začátcích jsem byl hodně nervózní. Hlava mi nepracovala, padal na mě tlak, pohlcovala mě atmosféra. Boxoval jsem, jak jsem boxoval. Moc jsem neposlouchal své trenéry. Když jsem však boxoval v Dublinu, měl jsem narozeniny. Říkal jsem si, že si to tam prostě užiju, dám do toho všechno. Po prvním kole jsem ustál tvrdé bomby, sám jsem rozdal pořádná děla. Ve čtvrtém kole jsem měl soupeře chyceného v provazech, ale nebyla síla na to, abych to dokončil. Nakonec jsem prohrál na body, ale myslím, že jsem udělal dobrý zápas. Poslouchal jsem trenéra, byl jsem se svým výkonem spokojený. Ten zápas mě neskutečně posunul.
Chtěl byste v budoucnu více takových zahraničních výzev?
Určitě. Teď čekám, jak dopadne zápas se Stráníkem. Já doufám, že pro mě vítězně. Pak bych si chtěl dát týden oraz a na jaře bych rád vyjel ven. Chodí mi dobré nabídky. Teď mi přišla jedna z Anglie. Vždycky si ale rád zaboxuji doma v Brně.
Zmínil jste, že zápas v Irsku vám dal nejvíc, poznal jste nový svět. Dají se tuzemské podmínky srovnávat se zahraniční scénou?
No, zrovna v tom Irsku se rodí ti nejlepší boxeři, Anglie je úplně extrém. To jsou ale borci, co tím žijí, neřeší nic jiného. Mají kompletní tým, maséry, trenéry na všechno možné. Denně se soustředí na dva tréninky, pak regenerují. Boxují třeba od devíti let, já boxuji od jednadvaceti (úsměv). Já jsem začal mega pozdě, ale myslím si, že se to zatím nedá srovnávat. Ty podmínky jsou úplně jinde, ti borci jsou jinde.
Vy takové zázemí zatím nemáte. Chodíte do práce, že ano?
Přesně tak, dělám vodaře, makám rukama. Ráno vstávám, jdu do práce. Skončím ve tři, v montérkách jdu rovnou na trénink. Není to úplně náročný, ale když celý den klečíte, pak musíte valit na trénink, je to nepříjemný. Chtěl bych něco dokázat. Odboxovat nějaké velké zápasy, získat zkušenosti, potom třeba trénovat.
Co stálo za vaším přechodem k boxu? Kdy jste si řekl, že začnete boxovat?
To je komický příběh. Před lety pořádal Miloš Kuběna a Oskar Vajíčko garážový box. Byly to garážové bitky. Lidé se mohli vyzvat a vyřídit si účty. Místo toho, aby se rvali na ulici, řešilo se to v ringu. Já jsem nebyl hodný kluk, dělal jsem průs*ry. Měl jsem nějaké problémy venku, pak jsem vyzval dva kluky, že si to vyřídíme v garážovém boxu, oni to vzali. Poté jsem se objevil na Brněnské Boxárně, začal jsem trénovat kvůli této výzvě. Tam jsem potkal Miloše Beránka, dali jsme se dohromady a začal jsem trénovat. Zůstal jsem u toho, začal jsem se připravovat na první zápas. Dělal jsem poprvé v životě váhu, zažil jsem dril. Na premiéru tehdy nedošlo, já jsem ale u boxu zůstal. Potkal jsem partu skvělých kluků a změnil se mi život. Dá se říct, že mi box zachránil život, protože kdybych nezačal, dopadlo by to se mnou špatně.
Boxujete pět let. Vnímáte, že se během této periody česká boxerská scéna posunula?
Myslím si, že ano. Před dvěma lety toho moc nebylo. Pak se rozjel Tohle je box, začaly se dělat galavečery, šlo to nahoru. Vznikl Patron Boxing, ten to dělá suprově. Za mě to jde rozhodně nahoru. Myslím, že se to ještě zvedne. Někde jsou haly stále prázdné, ale třeba Brno vždycky zaplníme (úsměv).
Teď vás v Brně čeká duel s Josefem Stráníkem. Jak se těšíte?
Cítím se dobře, příprava šlape. Jsem připravený nejlíp, co jsem kdy byl. Nejprve jsem se připravoval na Vítka Krále, s ním mám osobní rozepři. On se ale zranil. Teď jdu s Pepou. Známe se, moc se těším.
Máte vysněný scénář zápasu?
Já doufám, že to nebude trvat dlouho. Chci to rychle ukončit a jít na after party (smích). To je samozřejmě legrace, rád bych to ale ukončil. Pak si dám týden klid, doléčím zranění. Možná nějaké fitko, nevydržím dlouho v klidu.