Od motorek do boxerek. Jeden sen se rozplynul, druhý prožívá
22.01.2025
Autor: Barbora Poláková
Roman Kučera a jeho svět...FOTO: se souhlasem Romana Kučery
Slovenský bojovník Roman Kučera má životní příběh jak z filmu. Od čtyř let závodil na silničních motorkách a mířil do okruhu mistrovství světa. Jenže osud měl jiné plány. V šestnácti letech proto Kučera hledal svůj nový životní cíl. A našel ho v thajském boxu. Další svůj sen si splní už v sobotu, do haly v Hlohovci může dojít z domu v papučích. Na PML 13 se s publikem v zádech utká v ringu s Martinem Bílkem.
Bylo těžké rozhodnout se přestat jezdit na motorce?
To bylo asi moje nejtěžší období v životě. Od čtyř let jsem v tom vyrůstal, závodil jsem, měl jsem k tomu přizpůsobené i zázemí a individuální plán ve škole. Jenže pak zmizel otec a tím jsem ztratil zázemí. Pak přišlo období asi dvou let, kdy se mi vytratil ze života můj cíl udělat kariéru na motorce. Neměl jsem, co dělat, hledal jsem se.
A našel jste...
Zčistajasna mi přišel do života thaibox. Šel jsem se nechat ostříhat a tam mě nalákal můj nynější kolega, ať přijdu na trénink. Hned po prvním tréninku jsem cítil takový náboj, nový impuls do života. Věděl jsem, že chci zápasit a když jsem začal zápasit, našel jsem opět ten cíl stát se nejlepším.
Proč jste nemohl dál jezdit bez otce?
Já jsem moc chtěl, ale být na to v šestnácti letech sám, bez otce se pohybovat v závodním kruhu…. Také mě dohnaly finance, takže nebylo možné v motorkách vůbec pokračovat. V těch šestnácti letech jsem hledal každou možnost, jak v tom zůstat, psal jsem sponzorům, známým. Někdo mi i pomohl, ale tady se bavíme o velkých částkách, které nejsou pro běžného smrtelníka možné sehnat, už ne vůbec v šestnácti letech.
Jsou motorky pořád ve vašem srdci?
Ještě teď si říkám, že kdybych měl možnost, tak si půjdu zajezdit, i když bych už teď neměl na to dosáhnout velkých cílů, ale pořád motorsport miluji, sleduji a chtěl bych se na motorku zase posadit.
Jezdíte na motorce i v civilu?
Ne, nejezdím. Mám před tím respekt, protože nejsem naučený jezdit na motorce pomalu, dávat přednost, i ten asfalt je jiný. Nějak mě to drží, že nechci takhle jezdit, protože vím, že bych se zrakvil.
Má něco společného motorsport s thaiboxem?
Víra v sebe sama. Je to individuální sport. Vyhovuje mi, že na dráze nebo v ringu jsem na tom sám. A taky ten brutální adrenalin. V motorkách i v thaiboxu se v podstatě riskuje život. To mě láká.
Kdy jste zjistil, že je to sport pro vás?
Bojové sporty mě vždycky fascinovaly. Jak jsem si to vyzkoušel, věděl jsem, že je to prostě ono. Po třeba pěti trénincích jsem věděl, že tohle chci dělat.
K motorkám vás dovedl táta, bojové sporty jste si vybral sám, co na to otec?
Jasně. On je rád, že jsem se nesvezl v tom těžkém období. Je rád, že dělám sport a navíc, že se mi daří.
Je pro vás thajský box i duchovní cestou?
Ano, také jsem kvůli tomu strávil půl roku v Thajsku, kde jsem se dostal k buddhismu. Neříkám, že jsem vyloženě buddhista, ale tahle životní cesta se mi líbí. Tak trochu to studuji a snažím se v životě tak fungovat. Z náboženství je mi k srdci nejblíže.
Sobotní galavečer PML je v Hlohovci, jak daleko to máte do haly?
Trénuji i žiji zde, takže z gymu to mám asi pět minut a z domu sedm (smích).
Je to pro vás příjemnější než cestování za zápasy?
Když jsem začínal zápasit, tak jsem si říkal, že já v té hale prostě jednou budu zápasit. Mám tu známé, rodinu, fanoušky, takže to byl vždycky můj sen a ten se mi teď splní. Moc to pro mě znamená. Ale i když jedem někam na výlet, naposledy jsem byl v Praze, i to mám rád, tak je to možná 50 na 50. Ale já jsem zvyklý nebýt doma. Například v Thajsku jsem zápasil kolikrát i bez trenéra, to mě otužilo. Ale pokud mám odpovědět na otázku, tak je mi příjemnější zápasit doma.
Tušíte, co čekat od vašeho soupeře?
Já ho viděl jednou, když jsem byl se svým týmovým kolegou na zápase ve Zlíně. Martin tam měl svůj první profi zápas. Viděl jsem ho částečně. Ale v poslední době se mi osvědčilo, že se nesoustředím na to, co bude dělat soupeř, ale na sebe. Chci předvést svůj nejlepší výkon a plný potenciál. Nesoustředím se na to, co bude dělat soupeř, ale co budu dělat já.
A co tedy budete dělat vy?
Dominantně zvítězím (smích).
Jakou zbraň máte nejsilnější?
Těžko vybrat jednu. Mám rád thajské techniky, takže hodně klinčuji, tvrdé kopy, teepy, kolena a lokty, to je moje přednost.
To vychází z vašeho somatotypu?
Ano, přesně tak. Vždycky jsem měl menší soupeře třeba o hlavu. První větší soupeř byl teď Hudeček v Praze, ne že by byl stejně vysoký jak já, ale ještě vyšší!
Bylo to jiné?
Určitě to bylo jiné, protože když mám výhodu výšky, tak rád boxuji na vzdálenost nebo pak klinčuji, tentokrát jsme to vlastně měli oba stejně, tak to bylo jiné. Ale byl to divácky atraktivní zápas a i mě velmi bavil. Užil jsem si ho.
Je vaším cílem si zápasy užívat, vyhrávat?
Vyhrávat samozřejmě, ale hlavně mě to musí bavit.