Obr se zlobí! Legenda je naštvaná a bojí se, že přijde průšvih. Lidem dochází dech, mají strach, tvrdí
11.02.2021
Autor: Jiří Voráč
Pavel Hakim Majer není nadšený ze současné situace... ZDROJ: archiv Pavel Hakim Majer
Obr se zlobí! Bývalý vynikající bojovník a nyní trenér Pavel Hakim Majer se ozval. Vadí mu, že koronavirová opatření, která jsou podle něj často dosti nesmyslná, brzdí život v Česku a trpí tak i jeho bojové sporty. Neskrývá, že má pochopení pro lidi, kteří dají najevo nespokojenost se současným děním. „Lidem dochází dech. Nechal bych je, ať se mohou svobodně rozhodnout,“ hlásí česká bojovnická legenda.
Nemoc covid-19 máte za sebou, prý jste neměl úplně pohodový průběh. Jaké to bylo?
Nemoc jsem prodělal a horečky jsem měl šestnáct dní, z toho osm dní jsem měl vysoké čtyřicítky. Nebylo to dobrý, dokonce jsem byl pár hodin v nemocnici, kde mi dělali rentgen plic, EKG, brali mi krev a dostal jsme kapačky, starali se o mě hezky. Test přímo na covid mi ale udělat nechtěli. Říkali, že je pětadvacátého prosince a laboratoře jsou přes svátky zavřený. Nedal jsem se a žádal je o rychlotest. Bylo mi sděleno, že je velice nepřesný. Ale trval jsem na tom, a tak mi test udělali. To je hodně zvláštní.
Co se dělo dál?
Z hygieny se mi pak už nikdo neozval. Bylo mi jen řečeno, že až mi bude dobře, ať zavolám svému obvoďákovi. Po 14 dnech jsem volal a mluvil se sestřičkou, že bych chtěl udělat test na covid, jestli už můžu mezi lidi. Bylo mi sděleno, že po prodělání této nemoci se testy už nedělají a můžu ven mezi lidi. Já na to, že mi ještě není dobře. Odpověděla mi, ať jsem doma ještě další tři dny, ale nějaký další test se už prý nedělá.
Sportujete celý život, překvapilo vás, že vám dal covid takhle do těla?
To tedy ano, vždyť dobře jím, chodím se otužovat, sportuji léta. Ale tohle mě úplně sešmelcovalo. Mám pocit, že se tam asi podepsalo, když jsem covid dostal a nevěděl o tom, že jsem si dal docela záhul a málo jsem spal. Pak se mi to tím těžším průběhem vrátilo.
Budete se po tom všem otužovat dál?
Určitě. Já byl zvyklý chodit od srpna do vody a dával si tam pravidelně desetiminutovky. V létě byla voda teplá, v říjnu už to bylo studený a v listopadu byla kosa. Teď po covidu, jak jsem z toho vypadl, chodím do vody na minutu. Delší dobu fakt nedávám, nevydržím to. Už takhle to musím hodně kousat.
I přes tohle všechno byste vládní nařízení a omezení uvolnil?
Ano. Vnímám to tak, že lidé jsou nešťastní, slyšel jsem, že roste počet sebevražd, narůstá problém s alkoholismem a duševními nemocemi. Kdyby na covid umíralo třeba sedmdesát procent lidí, tak je pochopitelné, že by se každý chtěl izolovat a být doma. To by asi byla pro většinu lidí priorita. Ale tady se bavíme o necelém jednom procentu úmrtí. A to vidím, že pro většinu lidí není priorita lockdown. Takže si myslím, že by se politici měli starat o tu ohroženou skupinu a ostatní lidi nechat žít dle svých priorit. Lůžek pro nemocné máme dost, jelikož se třeba chystají zrušit ty v Letňanech, a nedostatek zdravotníků je zase jen neschopnost vlády. Viz například nefunkční čínské ochranné prostředky, nízké platy zdravotníků a tak dále. Už za komunismu jsme zjistili, že centrální plánování nefunguje, a naše vláda na to zvesela vsadila.
Však se také najdou skupiny lidí, co jdou protestovat. Máte pro ně pochopení?
Myslím, že by lidé neměli sedět za pecí. Politici říkají, že jsou s námi na stejné lodi, jenže nežijí za deset tisíc měsíčně, jako teď musí třeba OSVČ. A to se nedá. Takže s námi na žádné stejné lodi nejsou. Tady máme lidi, kteří musí řešit, co budou jíst. Politici jsou na svém, státní zaměstnanci taky, někdo třeba sedí za sedmdesát procent platu doma a je vlastně spokojenej. Jenže si neuvědomují, že už není z čeho brát a zadlužujeme děti našich dětí. A to ani nemluvím o inflaci, co přijde. Na demonstraci proti opatřením se tak sejdou třeba dva tisíce lidí, jenže když je jich tak málo, tak se vůbec nic nestane. Pokud by šlo o dva miliony lidí a ti řekli politikům, my vás volit nebudeme, věřím, že by se začali bát. Ale my jsme národ Švejků sedících rádi v teple své pece.
Rozdíly jsou i ve sportu. Profesionální sportovci trénovat mohou, takže z hlediska vaší svěřenky Terezy Dvořákové byste mohl být spokojený, ne?
Covid jí do života ovšem také zasáhl. Makala tvrdě tři měsíce i při těch omezeních, aby mohla nastoupit v prosinci v Lucerně. Chystali jsme se na titulový zápas K-1 ve váze do 60 kg. Měl jsem to v hlavě jako zápas o českou jedničku této váhy. A to ještě první dívčí zápas ve vánoční Lucerně. Byly problémy s kvalitní přípravou, chyběly sparingy, ale udělali jsme pro to maximum. Nakonec ale onemocněla covidem a z Lucerny nebylo nic. Byla hodně zklamaná a já taky, ale to se stává, a nejen ve vrcholovém sportu.
Z čeho v téhle těžké době žijete vy?
Za deset tisíc měsíčně se prostě žít nedá. Samozřejmě mám taky problémy, takže pomalu člověk rozpouští nějaké úspory, které má. Co ale bude potom? Doba je šílená, ekonomika je na tom špatně a bude hůř. Podle mě prostě musíme žít tak, že tu covid je a hned tak ho nevymýtíme. Musíme se s ním naučit svobodně fungovat. Já mám v rukávu jeden trumf, letím na šťastný planetě, o sebe vážně strach nemám, o moje děti, rodinu náš národ a naši zem ano.
Vy jste také nedávno natočil dvě videa, kde na současnou situaci kriticky reagujete. V prvním naznačujete, že pro řadu lidí je lepší podstoupit určité riziko nákazy za možnost svobodně žít. Ve druhém videu z hor se pro změnu divíte, že na zasněžených svazích nikdo není a lidé jsou raději doma...
První video vzniklo hlavně kvůli tomu, že jsem známým a kamarádům nemohl na konci roku poděkovat za vánoční a přání k Novému roku, když jsem měl ten zdravotní problém. A taky si prostě myslím, že by se lidé měli svobodně rozhodovat dle svých priorit. Je to stejné, jako když můžete lézt na skálu. Někdo má obavu, že spadne a ublíží si, tak tam prostě nepoleze. A někdo to riziko podstoupí a buď to zvládne, nebo nezvládne. Ale bude to jeho rozhodnutí. Nebo můžu jít do hospody, kde můžu chytnout covid. Být zodpovědný, vyhodnotit si sám situaci a svobodně se rozhodnout. Chtěl bych ještě dodat, že pro mě je svoboda, když si dělám, co chci, ale neporušuji vlastnický práva včetně vlastnického práva každého na sebe sama.
A co to druhé video z hor?
To vzniklo hlavně kvůli tomu, že tam v tom jednou středisku opravdu nebyla ani noha. Přišlo mi to, jako kdyby všichni lidi před chvílí zmizeli. Bylo to místo lehce zastrčené, dál od silnice. Jinak lidi toužící po zimních radovánkách na horách byli. Moje děti si taky užívaly sněhu a já jim dělal kabinkovou lanovku.
Vypadá to, že máte v hlavě úplně jiné věci, než jsou bojové sporty...
Vždyť ani pořádně není co komentovat. Nějaké akce sice jsou, pořádně jsem na ně ale nekoukal. Další věcí je, že po covidu hodně spím. Vím, že Mach Muradov svůj poslední zápas vyhrál, což je super. A že třeba McGregor prohrál, ale viděl jsem to jen na internetu se zpožděním. Koukám hodně na staré K-1 a pevně věřím, že doba, kdy na Kladně padaly bomby na Nocích Válečníků se jednou opět vrátí a že budu moci být u toho. A když ne, tak Slunce nespadne.