O Kincla mají zájem dva velcí hráči. Napadlo mě, že bych mohl obnovit jednání na více stranách, připouští šampion

Co čekáte za nabídku od KSW?
Odmítal jsem konkrétní nabídky, protože jsem měl smlouvu s Oktagonem a přijde mi fér to neřešit. Jen jsme kolem sebe s KSW ťukali, oni by měli velký zájem. Nechtěl jsem to řešit před zápasem. Když jsem řešil smlouvu s Ondrou, tak jsem se ho zeptal, jestli je ok, pokud bych začal jednat s KSW, byť mám stále smlouvu a nemusel jsem čekat do června, až oficiálně vyprší. Ondra mi dal zelenou, teď budeme řešit konkrétní nabídku.

Takže si sednete s KSW, načrtnete nabídku od Oktagonu a budete čekat na jejich reakci?
Přesně tak. Mám nějaké indicie od Artura, což je manažer, který se o mě stará v Polsku. Nějaká čísla mi říkal, uvidíme, jak dopadne finále. 

Máte pevné body, které jsou pro vás klíčové - kvalita konkurence, minimální částka za zápas, bonusy?
Pro mě je důležitý, jak vnímám budoucnost organizace, vizi. V Oktagonu jsem už ke konci trochu neviděl, co dál. Ale líbil se mi ten začátek, kdy jsme s Ondrou Novotným jednali v Pardubicích, kde mi řekl výhled na tři až čtyři zápasy. To se nakonec splnilo, i když to covid odložil, bylo tam Karlovo zranění, byly tam drobnosti, ale za tohle Oktagon nemůže. Výhled byl, splnil se, což bylo super. Něco podobného bych chtěl i nyní, i když v mé pozici to už bude asi o něco složitější. Rámcově bych rád věděl, jak by vše na sebe navazovalo. KSW má v tomhle nějakou svoji vizi, předpokládám, že i Oktagon.

Oktagon vs. KSW. Dvě velké organizace. Čeští fanoušci proti polským. V Česku více mediálních a PR aktivit, v Polsku v tomhle směru větší klid. Finance patrně podobné. Co vám radí okolí?
Jak nemám ještě konkrétní nabídky, tak to nerozsekávám, sbírám pro a proti. Netajím se tím, že mediální povinnosti mi nejsou extra příjemný, zároveň, jak Oktagon do toho šlape, tak těch povinností je čím dál tím více. Tohle bude asi jeden z bodů jednání, abych věděl, co si musím splnit, ideálně aby šlo o dohodnuté časové rozmezí a pak jsem měl klid na trénink. V KSW bych měl v tomhle větší pohodu, něco bych určitě taky musel splnit, protože KSW bude asi víc šlapat do Čech. Nakonec je možné, že by to bylo ve finále dost podobné. Těžko říct. Na konci bude můj vnitřní pocit, podle kterého se rozhodnu. 

Kouknul jsem na vaše statistiky. Za 11 let máte 20 výher, 3 porážky a 1 zápas bez výsledku. Čtyři roky předtím jste měl bilanci 8-7. Teď jste na 40. místě na světě, předtím jste byl na konci čtvrté stovky. Vracíte se někdy k tomu rozhodnutí, že MMA dáte vše?
Nejsem na tom zaseknutý, nevracím se k tomu každý druhý den, ale samozřejmě to celé vnímám jako cestu. Udělal jsem před lety dobré rozhodnutí, změnil jsem spoustu věcí. Když jsem měl rekord 8-7, tam bych na sebe pohlížel jako na amatéra, který se tím bavil, šlo o koníček. Po vězení a po návratu to je čistě profesionální přístup. Když jsem unavený z tréninků, mám tendence v něčem povolit, tak se chci hlavou vrátit k tomu rozhodnutí. Když mě tenkrát pustili a vrátil jsem se do gymu, tak to byla stoprocentní disciplína. Tam to bylo přísný, občas se do toho chci vracet, ale ne úplně čistě, protože tohle nastavení nebylo dlouhodobě udržitelný, hrany se musely trochu obrousit. Když o něčem pochybuju, nechce se mi, tak se snažím naladit na vlnu po base, tehdy jsem se rozhodl MMA věnovat na 100 %. Je to taková moje kotva.

Jak je na tom vaše očnice, která nebyla do zápasu v Ostravě ve stoprocentním stavu, byl jste na vyšetření?
Ještě jsem nebyl, tohle musím pořešit. Cítím se v pohodě, doufám, že se tam nic nestalo. Po zápase jsem cítil nějaké pulzování v inkriminovaném místě, ale to mohlo být placebo, že jsem se na tom zasekl. Sednul jsem si, zavřel oči a pro sebe jsem si to zkontroloval pocitově. Možná, jak jsem se na to zaměřil, tak jsem něco cítil. Na kontrolu ale půjdu.

Jste vnitřně rád, že jste zvládl zápas i s tímto problémem, posílilo vás to psychicky?
Ano i ne. Když se k tomu vrátím, byla to vydřená výhra, hrozně skvělý pocit po emoční stránce. Problémů bylo hodně, tohle bylo super, zůstal jsem v tom zápase, udržel jsem hlavu, víc jsem se nezranil a vyhrál. Na druhou stranu si uvědomuju, že to bylo brzo. Když si člověk zraní koleno, tak noze ulevuje, když se zahojí, nějaký čas ještě kulhá. Já v tom zápase kulhal, když to takhle řeknu, proto také některé reakce v zápase nebyly ideální. Zpětně to byl brzký návrat, ale byl jsem dlouho v přípravě, pro hlavu to bylo náročný a složenky se samy nezaplatí, takže i tohle byla motivace. A ještě jsem sám sebe chtěl poplácat po ramenou, že přes všechny překážky jsem to zvládnul. Asi jsem si chtěl vnitřně zvětšit ty schody k obhajobě, aby to bylo náročnější, vytvořit větší tlak na sebe. Kdybych to řešil jako trenér s někým od nás, hodně bych mu to rozmlouval. Samozřejmě rozhodnutí je na zápasníkovi, ale dost bych se mu to snažil rozmluvit.

On i ten konec po zápase se nevyvedl ideálně. Těžká příprava, trenéři nemohli na zápas, očnice, vydřená výhra a návrat domů, kdy jste se nedostal do bytu, protože manželka nechala klíče v zámku a vy jste v noci chodil po Hradci Králové…
Doma zamčeno a druhý den viróza. Celý to bylo zajímavý. Na dlouhé večery máme doma veselou historku. Pro mě to ale moc veselá historka v tu chvíli nebyla. Žena se mi pak omlouvala. Ona je ještě taková lítostivá. Nejhorší je, když se zraním a ona mě lituje, což já nesnáším. Teď přišly omluvy, ale byl jsem s tou situací v pohodě, stalo se, vyhrál jsem zápas. Ve finále jsem nečekanou procházku bral jako regenerační, potkal jsem zajímavé lidi po Hradci. Došel jsem až na Hlavní nádraží a myslím, že to je všude podobný. V pět ráno trénink na apokalypsu. Kdyby spadla atomovka a zůstaly by poslední kusy, které mají šanci na přežití, tak ty jsem tam nad ránem v neděli potkal.