Nemám ho rád. Stejně jako on nemá rád mě, řekla legenda o Vémolovi. O výhře Végha nepochybuje
08.06.2024
Autor: Ondřej Huml
Petr Čajnák před bojem.FOTO: se souhlasem Petra Čajnáka
MMA se věnoval už v době, kdy tu tenhle sport ještě skoro nikdo neznal. Dnes si šestačtyřicetiletý Petr Čajnák užívá sportovní důchod a stejně jako všechny ostatní ho bude zajímat večerní řežba na Oktagonu v Edenu. Především hlavní zápas, v němž Attila Végh zkusí obrat o pás Karlose Vémolu. "Dneska přeju palce Attilovi. I když zápasnicky je Vémola výborný, jako člověk mi nesedí. Myslím, že ani já nesedím jemu," usmál se Čajnák v rozhovoru pro kaocko.cz.
Petře, jak si užíváte sportovní důchod?
Užívám si ho moc. Mám pět dcer, které zaberou spoustu času, věnuji se teď hlavně jim. Do toho bagruju, dělám přípojky, bazény, prostě makám sám na sebe a mám naprosto čistou hlavu. Na bojové jsem ale samozřejmě nezanevřel. Občas zajdu na trénink, vyjedu si do Ofy. Jak máte doma šest žen, někdy cítíte potřebu vyrazit i mezi chlapy (směje se).
Do klece se už nevrátíte?
Určitě ne. Minimálně co se týče profi MMA. Jestli se ještě někdy vrátím, tak abych si za veterány dal zápas v judu, s MMA jsem ale skončil. Nic by mě nezlomilo. Pokud chcete jít do zápasu, musíte se nachystat na sto procent, což já už bych bohužel nedal. Nemám na to peníze ani čas.
Vaší derniérou byl dubnový zápas s Kamilem Cibinskim na RFA. Jak na to vzpomínáte?
I když jsem prohrál, splnilo to moje očekávání. Chtěl jsem, aby mě všechny moje holky viděly stát v kleci, a to se podařilo. Za mě to byl absolutní vrchol. Jelikož mi Kamil nešel hodit, šli jsme do přestřelky, díky Ilju Škondričovi jsem si v kleci připadal nesmrtelný. Na nějaké taktizování jsem ostatně nikdy nebyl. V kleci je třeba se pobít, dát si tam do hlavy. A i když Kamilovy údery byly hodně tvrdé, schytal jsem už mnohem horší. Třeba od Attily.
Kdo vyhraje 8. června v Edenu?
Celkem hlasovalo 21078 čtenářů
Toho dnes čeká Odveta století s Karlosem Vémolou. Jak to podle vás dopadne?
Vyhraje Attila. Nepochybuji o tom ani jedním procentem. Byť Karlos samozřejmě může trefit, Attila bude opět skvěle připravený. Viděl jsem, jak pracuje, jakým způsobem maká. Když jsem zhlédnul jeho sparing se Štefanem Vojčákem, tak vážně nevím, co s ním chce Karlos v boji dělat.
Jaký vlastně máte názor na Terminátora?
Nebudu lhát. Nemám ho rád, stejně jako on nemá rád mě. Když přišel na scénu, všude vyřvával, jak je ze všech nejlepší, jak je všechno kolem úplně špatně. Neříkám, že v něčem neměl pravdu, můj šálek kávy to ale nikdy nebyl. Na druhou stranu mu určitě neupírám, že pro české MMA toho udělal ze všech nejvíc. Souhlasím s tím. Byl první, kdo tu rozjel trashtalk, čímž k tomuhle sportu přilákal obrovské množství lidí. Když nastoupí s cizincem, vždycky budu Karlosovi fandit, jinak ale ne. Dneska přeju palce Attilovi. I když zápasnicky je Vémola výborný, jako člověk mi nesedí. Myslím, že ani já nesedím jemu.
Ukončí podle vás dnes kariéru?
Řekl bych, že ano. Že v Oktagonu skončí a půjde si to dopinkat do Clashe. Má na to právo. Už není nejmladší a jeho forma jde dolů, ukázalo se to i v zápase s Pirátem. Byť ten je jen o pár let mladší než on, mezi nimi byl v kleci sakra rozdíl. Ještě větší rozdíl to bude proti Attilovi.
Když se vrátím zpátky k vám, bojovým sportům jste se věnoval už od dětství, jen v MMA (dříve vale tudo) jste strávil nějakých 25 let. Jak byste svou misi celkově zhodnotil?
Bylo toho strašně moc. I když na Sherdogu mám 35 zápasů a jen 12 výher, ve skutečnosti jich bylo mnohem víc. Nedali mi tam zápasy z Bosny ani z Německa, třeba s Michalem Hamršmídem jsem se pomlátil hned třikrát. Celkově mám 40 vítězství a 25 porážek. Rozhodně je na co vzpomínat.
V Mostaru jste se v roce 2002 stal šampionem Bosny a Hercegoviny. Jak jste se tam vůbec dostal?
Celkově je tenhle příběh hrozně zajímavý. Abyste tehdy mohl překročit hranice Bosny, potřeboval jste vízum, my jsme ale žádné neměli. Prošli jsme tak přes celníka, kterého jsme podplatili. Jmenoval se Renato Zodak a dostal od nás šest Plzní. To byla naše propustka do Bosny (směje se).
Jak to tam tenkrát vypadalo?
První auto, na které jsme tam narazili, byl malý tank. Myslím, že to mluví samo za sebe. Když jsme se chtěli projít po městě, bylo nám to přísně zakázáno, nesměli jsme vůbec vystupovat z vozu. Střílelo se přímo na ulicích, bylo to fakt divoké. A totéž platí i pro samotný zápas. Kolem mě stáli dva chlapi se samopalem, další dva měli v ruce brokovnici. Když jsem vyhrál, chvíli to vypadalo, že se na mě vrhne celá hala. Naštěstí tam ale běhaly i děti a mě napadlo si jedno vzít na ramena. Od té chvíle to bylo v pohodě. Najednou se zklidnila situace a fanoušci mi začali tleskat. Šílených příhod mám ale víc.
Povídejte.
Třeba jednou mě poslali prát se do Moskvy. Do ulice, kde byla samá casina. V jednom probíhaly zápasy mezi automaty a do akce jsem šel i já. Byl jsem knockoutován, tím to ale neskončilo. Někdo mě hned probral čpavkem a suše mi sdělil, že se mám rvát zase dál. Tam jsem si to musel vytrpět až do konce.
Jste jeden z průkopníků, současná generace bojovníků si tyhle sparťanské podmínky umí těžko představit…
Je to tak. Tehdy to tady bylo úplně jiné. Pokud jste nebydlel v Praze, nebyl jste absolutně vidět. Kluci jako já nebo Petr Kelner se tak museli řezat, kde to jen šlo. Jezdilo se ven. Kamkoliv, kde o nás byl zájem.
Čekal jste, že se tu MMA podaří dostat na úroveň, na které je dnes?
Musím říct, že čekal. Po Bosně jsem zápasil na mistrovství Evropy v chorvatské Opatijy, kde turnaj probíhal v takovém zbořeném Koloseu a přišlo tam sedm tisíc lidí. Ve Švédsku jsem měl zase hlavní zápas před očima švédské princezny, takovým přelomem byla pro mě ale Moskva. Když jsem viděl, že tam na MMA klidně dorazí 20 tisíc lidí, věděl jsem, že nepotrvá dlouho a ten boom přijde i sem. Nakonec přišel spolu s Oktagonem.
A nemrzí vás, že vaše největší úspěchy přišly právě v době, kdy se o MMA ještě tolik nevědělo?
Nemrzí. Někdo začít vždycky musí. Jsem rád, pokud jsem pár klukům otevřel dveře, moje doba už však pominula. Začínal jsem s vale tudo a je třeba říct, že z něj zvládlo přesun do MMA pouze pár lidí. Komu se to povedlo tady u nás? Petru Knížeti, jehož styl se ale za ty roky moc nezměnil. Pak třeba Ivanu Buchingerovi a samozřejmě Patriku Kinclovi, který je však mimořádně chytrý zápasník. Chci tím říct, že doba se vyvíjí a je to jen dobře. Vemte si třeba Andrého Reinderse. Ve své éře byl skvělý, na moderní MMA mu ale něco chybělo.
