Čepo zbrojí na rakouskou výzvu, Peňáze už pouští z hlavy. Do bitvy s ním by nejradši šel inkognito
25.06.2024
Autor: Ondřej Huml
Vlasto Čepo.FOTO: OKTAGON MMA
Už za měsíc půjde opět do akce. Doma v Bratislavě podstoupí válku s bojovníkem, který neprojevuje žádnou milost. Populární slovenský granátník Vlasto Čepo se 20. července představí na Oktagonu 59 v Bratislavě, kromě hordy věrných fanoušků ho tam čeká i jedna velká výzva. Tou je Rakušan Erhan Kartal. "I když dvakrát prohrál, pokaždé jen kvůli zranění, jinak ho zatím nikdo neporazil. O to zajímavější by triumf nad ním mohl být," pousmál se El Chapo v rozhovoru pro kaocko.cz a vrátil se i k další zrušené bitvě mezi ním a Matějem Peňázem. Byť nemá stejný názor jako on, svého velkého rivala se zastal.
Vlasto, jak pokračuje příprava na Bratislavu?
Všechno je fajn. V přípravě jsem vlastně už od chvíle, kdy jsem se stal náhradníkem titulové bitvy v Edenu. Jelikož do ní tenkrát zbývalo jen tři a půl týdne, potřeboval jsem nabrat co nejlepší kondičku, proto jsem okamžitě vyrazil do Thajska. Přípravu jsem tedy zahájil už tam. A i když jsem nakonec v Edenu do klece nešel, šel jsem tehdy do risku, za tři a půl týdne se dá totiž na takový zápas nachystat jen těžko. Navíc já od posledního souboje (s Piotrem Wawrzyniakem) čtyři měsíce netrénoval. Byl jsem zraněný, místo MMA jsem mohl jet jen box. I proto jsem řekl, že když už nevyšel zápas s Peňázem, raději se v klidu nachystám na Bratislavu. Za daných okolností jsem jiný zápas v Edenu nechtěl.
Dril v Thajsku jste si zpestřil seminářem, jenž vedl legendární Alexander Volkanovski. Věděl jste, že tam bude?
Nevěděl. Měl jsem štěstí, že jsme tam přiletěli ve stejnou dobu, Alexova přítomnost mě ale moc nepřekvapila. Jedním z hlavních trenérů gymu v Phuketu je totiž jeho wrestlingový kouč. Když se u něj připravoval Jirka Procházka na zápas v UFC, dělal jsem jim parťáka, od té doby je ten trenér můj dobrý kamarád. I proto tam tak rád jezdím. Přítomnost Volkanovského jsem ale samozřejmě využil a potrénoval i s ním. Bylo to fajn.
Jaký dojem na vás udělal? Jaký je to člověk?
Pokorný a slušný. Sálá z něj dobrá energie. Z jeho slov jste cítili, že je skvěle nastavený v hlavě, ostatně na žíněnce jsem si od něj vzal pár rad. Často totiž zápasil s vyššími bojovníky s opačným guardem a mě zrovna jeden takový měl brzy čekat (Matěj Peňáz). Napadlo mě tedy využít Alexových zkušeností. A musím říct, že mi v hodně věcech poradil fakt skvěle.
Jeho poznatky jste ale neměl šanci využít. Musel jste dlouze rozdýchat, že se souboj s Peňázem opět nekonal?
Hněvalo mě spíš to, co všechno jsem mu obětoval. Odletěl jsem do Thajska, přišel o narozeniny mojí malé. Nastavil jsem se tak, že tentokrát už náš zápas prostě vyjde, jenže zase nic z toho. Padlo to už asi pošesté, zklamání mě ale po pár dnech přešlo. Podle mě je náš souboj prostě prokletý. Vznikají situace, kdy už pomalu člověk ani neví, kdo za to vlastně může. I já si ale myslím, že tentokrát hrálo hlavní roli ego. Ať už se předtím stalo cokoliv, mohli jsme si to přece ťuknout i tak, jenže Matěj byl už bohužel až moc nahněvaný. Nějak se rozhodl a už se s tím nedalo nic dělat. Kdybych byl v jeho kůži, třeba bych se ukřivděný cítil taky. I když můj názor je ten, že to křivda nebyla, můj názor není v tomhle důležitý, o mě tolik nejde. Pokud to Matěj vidí jinak, je to jeho právo. Nebudu mu ho brát.
A měl byste o bitvu s ním stále zájem?
Už by mi to bylo blbý. Zvlášť pokud by se to všude tolik řešilo a ve výsledku znovu nic z toho. Proto radši říkám, že v tuhle chvíli mě už náš souboj vůbec nezajímá. Je to tak lepší. Jelikož bych se ale s Matějem utkal samozřejmě rád, nejšťastnější bych byl, pokud by o naší bitvě nikdo nevěděl a my se prostě jednoho dne objevili na vážení. To by bylo skvělé. Pokud by se totiž zápas opět zrušil, nic by se o tom nepsalo, nikdo by se to ani nedozvěděl. Za mě ideální stav (směje se).
To váš soupeř v Bratislavě je už dávno známý. Jste rád, že vám cestu zkříží Erhan Kartal?
Těším se na něj. Je to fakt tvrdý striker. Bojovník, jehož ještě nikdo nevypnul. I když dvakrát prohrál, pokaždé jen kvůli zranění, jinak ho zatím nikdo neporazil. O to zajímavější by triumf nad ním mohl být. Jinak se ale pro mě nic nemění, každý soupeř přede mnou je vždycky ta nejtěžší výzva. Překážka, kterou musím překonat na cestě k cíli.
A jak se těšíte na domácí turnaj jako takový? Na šílenství, která na tribunách vyvolá váš nástup do klece?
Je to super, právě Bratislava byla pro mě jasnou prioritou. Nikoliv Eden, což Ondra (Novotný, spolumajitel organizace) dobře věděl, absolvovat dva tak velké turnaje jen krátce po sobě jsem ani moc nechtěl. Měl jsem v plánu se soustředit pouze na Bratislavu, šanci bojovat v Edenu o titul jsem ale nemohl nechat jen tak být. Zvlášť když do klece měli jít Patrik (Kincl) s Matějem. Kluci, kterým sportovně mám co vracet. Na Patrika jsem byl totiž skvěle připravený, jenže on krátce před turnajem ze zápasu odstoupil, můj souboj s Matějem byl pak zrušen už šestkrát. I proto jsem chtěl být připravený někoho z nich v Edenu zastoupit. Když to ale nevyšlo, Praha mě tím pádem už nezajímala, od té chvíle jsem se upnul jen na Bratislavu. Tam je to vždycky peklo. Na tribunách vládne skvělá atmosféra, při mém zápase je to vždycky ohňostroj. Jsem si jistý, že stejné to bude i teď.