Monacká pohádka? Česká boxerka se těší, až oslaví radost ze života zápasem v ringu
09.06.2021
Autor: Jiří Voráč
Focení jako zábava, relax, když se netrénuje. FOTO: se souhlasem Lucie Sedláčkové
Čekání je u konce. Tréninková dřina, byť v krásném prostředí Monaka, má konečně svůj cíl. Česká boxerka Lucie Sedláčková před pár dny potěšila fanoušky informací, že se jim po čase opět ukáže v zápase a rozbalí to mezi provazy. „Druhého července mě čeká zápas v Calvi, na ostrově Korsika,“ potvrdila v rozhovoru pro kaocko.cz krásná česká reprezentantka.
Prozraďte fanouškům něco víc o akci, na které budete bojovat?
Těším se v první řadě samozřejmě na další boxerskou vyzvu, ale zároveň také na celou akci, která trvá tři dny a diváci se tak budou moci odreagovat nejen během boxerského večera, ale vychutnat si i místní kouzelné prostředí a barbecue na pláži. Celá ta událost je pojímána jako oslava „radosti ze života“, protože Francie ruší svá karanténní opatření k 30. červnu.
Radost ze života mají i vaši fanoušci, kteří jsou podle ohlasů doslova natěšení, že vás uvidí v akci. Vnímáte ty ohlasy stejně?
Poslední rok a půl to bylo velice náročné a nejisté období, jelikož jsem se třikrát připravovala na zapas a třikrát nám ho přesunuli na jiné datum. Takže už jsem dopředu nechtěla nic slibovat. Teď jsem velice šťastná, že se po tak dlouhém čekaní akce konečně bude moci uskutečnit.
Takže je to tutovka a akci už by nemělo nic zabránit?
Tutovka je to na 99,9 procenta, ale uvěřím tomu teprve opravdu až ve chvíli, kdy budu stát s mojí soupeřkou v ringu. Raději už beru vše s rezervou, protože v dnešní době se může stát ještě spousta věcí, a to klidně až před samotným zápasem. Ale momentálně nevidím důvod, proč by se zápas neměl konat.
Jak náročné to dlouhé období bez zápasů pro vás bylo?
Já jsem se vlastně rozhodla pro Monako pár měsíců před tím, než vypukla pandemie, takže zde bylo pro mě vše nové, a ještě takové nezažité. Najednou jsme se Štěpánem nevěděli, stejně jako tým, co bude, jelikož ve Francii byl tvrdý zákaz vycházení, do toho se samozřejmě zavřela fitness a zrušily se akce.
Do idylky to mělo daleko, že?
Byl to docela šok, jako asi pro všechny z nás, ale i přesto všechno jsem věřila tomu, že je to pouze nějaké období, které nebude trvat věčnost a jednou musí skončit. Velikou podporu a zázemí jsme měli a máme neustále ze strany našeho tymu, kterému jsme moc vděční.
Neměla jste v hlavě, zda by nebylo jednodušší zavelet k návratu do Čech?
Vůbec mě nenapadlo, že bych se vzdala a vrátila. Vždy jsem věřila, že zápas bude. Ale bylo to samozřejmě nelehké období, když ten cíl prvotně nevidíte, ale člověk se nesmí vzdávat svého snu.
Však jste také pořád trénovala, což fanoušci viděli na sociálních sítích...
Raději jsem se neustále připravovala, trénovala a pracovala na sobě, abych tohle období využila, jak nejlépe to jde, a hlavně neztratila vidinu cíle. Zaměřila jsem se ještě více na angličtinu, začala jsem s francouzštinou a absolvovala kurz „Výživa ve sportu“, který neodmyslitelně patří k mému boxerskému životu.
Jak jste se srovnala s tím, že jste neměla možnost alespoň zajet domů za rodinou?
V tomhle směru tohle období bylo také obrovsky náročné. Rok a půl jsem už nebyla doma a neviděla svoji rodinu, která mi moc chybí.
Teď je před vámi tedy vidina zápasu. Cítíte řekněme natěšení, nebo je tam i trochu nervozity?
Těším se neskutečně a moc, protože box je můj život. A když se zaměříte na jednu věc několik let a najednou to má skutečně přijít, tak je to jedinečný pocit. Těším se, že si připomenu adrenalin, který k tomu neodmyslitelně patří. A i když jsem často spárovala, tak trénink není zápas. Zápas prostě není srovnatelný s tréninky.
Takže nervozita nehrozí?
Naštěstí nejsem typ, který by byl nervózní, ale asi je to i tím, že jsem do své přípravy vložila maximum, odmakala jsem vše na sto padesát procent. Kdyby tomu tak nebylo, tak bych možná i trošku nervózní byla, ale takhle není důvod (směje se). Jsem naopak velice pyšná na to, že jsme to s týmem vydrželi a dotáhli až takhle daleko. Celé dva roky jsme s trenérem Jean-Marcem budovali vztah a poznávali se, co se týče boxu, tréninku, osobnosti, cizího jazyka a těším se, až spolu půjdeme do ringu a představíme na Korsice naši spolupráci přímo v akci. To nás pak zase určitě posune někam jinam a dál.
Někdo už možná nevěřil, že zápas přijde. Zdálo se, že si užíváte pohádkového života. Žijete si svoji pohádku?
Určitě byli lidé, kteří si mysleli, že se do ringu už nevrátím, ale ti, co mě znají, vědí, že si jdu rozhodně za tím, co si přeju a udělám vše pro to, abych mohla znovu stát v ringu. Pro fanoušky to bylo určitě dlouhé čekaní, možná si mysleli, že třeba změním životní styl a moje profesionální cesta se bude ubírat jiným směrem. Já ale nevidím důvod, proč bych se do ringu vrátit neměla, a hlavně ve svých 26 letech ještě necítím, že bych měla svoji boxerskou kariéru ukončit. Jsem sportovkyně tělem i duši. A pořád si myslím, že mám ještě co nabídnout.
Podle videí a fotek vypadá váš život tak trochu jako v pohádce. Slunce, moře...
Ano, svůj pohádkový život žiju, ale ne proto, že jsem v Monaku. Žiju ho kvůli tomu, že je to můj život a ten byl vždycky svým způsobem pohádkový. I přesto všechno to neznamená, že jsem zde na dovolené. Práce je na každodenním pořádku, protože samozřejmě nic není zadarmo. Jinak by to ani nemělo smysl.
Jak vypadá váš současný program a přidáte třeba ještě v tréninku, když se blíží zápas?
Trénovala jsem pořád. Boxu se věnuji aktivně od svých čtrnácti let, sport je součástí mé životní filozofie. Zápas je vlastně taková třešnička na dortu, ale podstatná je hlavně ta cesta, která k tomu vede. Co všechno tomu obětujete. Přidávat v tréninku si určitě nebudu. Mohla bych si tím i ublížit. Důležitá je dlouhodobá příprava, nejde o to něco dohánět na poslední chvíli. Měsíc před zápasem už mám v plánu jen doladit formu, v tomhle stadiu už je důležitější kvalita než kvantita.
Uvidí fanoušci po návratu tedy lepší Lucii Sedláčkovou?
Sama jsem na sebe zvědavá. Vše beru tak, jak je a více se k tomu asi budu moci vyjádřit až po zápase. Ale myslím si, že v ringu uvidí jinou Lucii Sedláčkovou. Nevím, jestli bude lepší, ale vyspělejší určitě. Jak jsem říkala, je to obrovský kus cesty a příprav, kterou jsme si s mým trenérem prošli. Pracujeme nejen na technice, strategii, či způsobu stravování, ale důležitá pro mě byla a je i mentální příprava.
Změnila jste se i díky životu v Monaku?
Snažím se přizpůsobit místní kultuře, celkově se mi změnil náhled na život, přehodnotila jsem priority a přijde mi najednou, že vše je dosažitelné.
Berete to všechno tedy jako zlom k lepšímu?
Je to každopádně pozitivní zpráva, ale spíš to chápu jako motivaci a návrat do ringu, kde si po dlouhé době vyzkouším, jaké to je a jestli chci jít dlouhodobě touto cestou. Určitě to neberu jako nějaký vrchol mé kariery, ale spíš jako přípravný zápas směrem do budoucna, který mi zase otevře nové obzory a získám díky němu nové poznatky.
Minule byla při povídání o Monaku řeč o hvězdách. Jakou z celebrit jste viděla naposledy? Máte zase nějaký zážitek?
Snad každý den potkávám zajímavé lidi, a to hlavně díky našim tréninkům pro monacké fitness ThirtyNine, kam běžně chodí trénovat různí vrcholoví sportovci ze všech koutů světa. Je tu i hodně českých reprezentantů, které zde pravidelně vídám, jako například Petra Kvitová nebo Karolína Plíšková. Monako je takový ráj sportovců, každý si přijde na své a tréninkové podmínky jsou naprosto ideální 365 dní v roce. Nedávno jsme tu také měli závody formule 1, kterých jsem se poprvé v životě zúčastnila. Byl to pro mě veliký zážitek vidět zblízka v akci všechny velké ikony tohoto automobilového sportu.
A co vaše mimosportovní projekty, těm se vede jak?
Na projektech pracuji, ale určitě nechci nic předem zveřejňovat. Chtěla bych každopádně moc poděkovat všem fanouškům, kteří ve mě věří a posílají mi pozitivní energii, a především chci poděkovat své rodině a svým blízkým za veškerou podporu. Díky vám všem nepřestávám věřit, že ze mě opět v blízké době bude aktivní boxerka.
