Lucernu ozdobí krásky z Goldfingers. Bojovník nejsem, ale dohody ctím, hlásí majitel prestižního klubu
18.12.2020
Autor: Jiří Voráč
Správný chlap, který drží slovo a dohody, i když se mu zrovna nevede tak, jak by si přál. Přesně tak mluví o Tomáši Ptáčkovi, majiteli prestižního klubu Goldfingers promotér Matouš Rajmont, jehož společnost pořádá na konci roku tradiční galavečer bojových sportů v Lucerně. „S Matoušem Rajmontem jsem si plácl a řekl, jo, uděláme to, tak to platí. Mám rád, když je čistý stůl,“ vykládá podnikatel. V pohodovém rozhovoru pro kaocko.cz pak promluvil o tom, co jej vede k podpoře bojových sportů, jaké má vztahy s bojovníky i o svém podnikání v těžké koronavirové době.
Pojďme pěkně od začátku. Jaký vůbec máte vztah k bojovým sportům?
Sportuji celý život, ale bojovník nejsem. Spoluvlastním Monster Gym spolu s Petrem Knížetem, takže už jsem taky namočenej (usměje se). Vztah ale vznikl mnohem dřív. Když u mě začal pracovat Mach (Muradov) jako ochranka. To byl ještě úplně mladičký. Byl to první člověk, kterého jsme podporovali. Možná tam byl i André Reinders, který přišel a řekl, že shání někoho na spolupráci pro Reinders tým. To bude nějakých sedm, osm let.
To jste se nějak znali, nebo vás prostě oslovil?
Tehdy jsem do toho ještě moc neviděl. Ozval se mi a já řekl, hele dobře. Přišel jako úplně neznámý člověk, ale on ty striptýzové kluby má rád (směje se), to se o něm ví. S ním to začalo, k tomu jsme podporovali a podporujeme Macha, což je dobrý kamarád. Postupně se to začalo nabalovat. Začali jsme podporovat XFN, přišli další fighteři.
Třeba i legendární Karlos Vémola, že?
To je jedna z našich velkých stálic. Ať si kdo chce, co chce říká, je to naprosto loajální kluk, kamarád. Spolupracujeme i s Tomášem Fialou, Michalem Martínkem. Pak jsme rozšířili i naši slovenskou sekci s Attilkou a Leošem Kleinem, občas je tam Oktagon. S Pavlem Hynkem jsme před rokem dělali mistrovství republiky v boxu v Lucerně. Tam jsme zajišťovali hostesing, udělali jsme si trošku jméno. Jsme na Heroes Gate. A samozřejmě je tam i zmíněná Lucerna, a to čtvrtým rokem.
Seznam akcí bojových sportů, které podporujete, je pořádně dlouhý. To už máte jako magnát všechno skoro pod palcem, ne?
No magnát (směje se a kroutí nesouhlasně hlavou). Když se daří, tak se finance na propagaci uvolňují poměrně snadno. Neříkám, že to je tak, že by díky tomu klub vydělával o x peněz více. Spíš to má člověk taky rád. Určitě to klub zviditelnilo a česká klientela pochopila, vo co go, když se řekne "Golfáč". Než jsme začali investovat do marketingu v Česku, před těmi sedmi, osmi lety, tak jsme byli známí především v cizině. I dnes máme pětaosmdesát procent zákazníků z řad turistů, ale spoluprací se zápasníky jsme si jméno udělali v Čechách. Když někdo slyší Goldfingers, tak většina řekne, jo, vím, to je klub na Václaváku.
Chodí k vám bojovníci oslavit své úspěchy?
Tak o tom se veřejně nemluví. Bohužel poslední kauza, kdy jsme měli pětadvacet let výročí klubu, tak se André Reinders stavil na kafe na půl hodiny. Jeho žena z toho udělala instagramový a mediální tyjátr, byť věděla, že jsme jeho partner a sponzor. Jinak, pokud kluci sami uznají za vhodné a sami si to vyvěsí na sociální sítě, pak je to v pořádku. My jsme ale ti poslední, kdo by o tom někde hovořil, nebo dokonce dával na insta storíčka z jejich návštěvy (směje se).
Vidíte, leckdo by to využil k tomu, aby byl ještě víc vidět...
Tak třeba Karlos u nás v klubu natáčí svoji show, to děláme od začátku tohoto roku. Ostatní kluci se třeba zastaví, ale není to o tom, že bychom využívali jejich návštěv pro zviditelnění.
Je vidět, že dodržujete i nepsaná pravidla...
Dohody by měly platit. A to i ty nepsané. Samozřejmě jsme i my zasažení krizí, tak jako spousta ostatních. Bylo by ode mě pokrytecké tvrdit, že dnes skáču radostí, že jsme domluvili bonusový deal za titulový zápas v Lucerně. Domlouvali jsme to v srpnu, kdy se všechno rozjelo, bylo rozvolnění. Tak jsme si řekli, hele, je to Lucerna, tak to uděláme jako každý rok, že Matoušovi pomůžeme, zvládneme to.
Situace je poněkud jiná, co?
To ano, musíme pro to sáhnout do rezerv. Tam teď saháme bohužel pořád. Ale bylo to domluveno, tak to samozřejmě platí. Já jsem Matoušovi řekl, že to dodržím, ale příští rok, pokud to bude dělat, a nezrujnuje ho to, tak budeme partneři, a dodáme třeba jen holky do ringu a nebudeme dávat nic. Je to fér deal. Není třeba ze sebe dělat světce, to nejsem.
Někteří z partnerů Lucerny ale podle všeho přišli s požadavkem na korekci dohodnuté podpory. To muselo Matouše Rajmonta nepříjemně překvapit, to asi chápete, ne?
Partneři akcí bojových sportů to dělají z lásky k tomu sportu, to je jasné. Na druhou stranu si také chtějí užít ten večer, u svého stolu. Je to pro ně super fajn zážitek a ještě podpoří věc, kterou mají rádi. Udělají si reklamu a je to ok. V momentě, kdy budou sedět doma před televizí, hezký večer si neudělají. Je špatný rok. Tak chápu, že někdo přijde s tímto požadavkem. Je to jiné i z pohledu marketingového zásahu, než když je tam narvaná Lucerna, lidé v dobových kostýmech. Je to prostě jiné a je fuk, jestli se bavíme zrovna o Lucerně, nebo o jiné akci.
Přes Pay Per View ale akci uvidí daleko víc lidí, klidně celá republika...
Určitě ano, ale řeč je o těch partnerech akce, kteří si chtějí ten večer užít. Zažít si to. Pro nás to tak je. Chápu, že některé partnery Pay Per View může vystřelit, co se týče sledovanosti, jinam. Mně to ale asi moc nepomůže. Když to beru z hlediska Goldfingers, tak my se soustředíme na zahraniční klientelu především internetovou reklamou. V Čechách děláme deset, patnáct procent celkového objemu. Ale my jsme s tím takto spokojení. Děláme to už léta. Máme z toho upřímnou radost, vznikly tam přátelské vztahy, dodržujeme dohody. Třeba Heroes Gate děláme každý rok. Láďa Kutil mi říkal, že kdyby letos dělal akci, tak že tam budeme mít reklamu a nebudeme platit nic. Takže to si člověk opravdu řekne, klobouk dolů.
V médiích jste přitom přiznal, že jste musel sáhnout pro pěkných pár milionů do vlastní kapsy, jelikož se váš byznys zastavil. Ale stejně dohoda platí...
To je ta stará škola. Když to jde, pomáháme rádi. Měli bychom držet pohromadě. Vážím si toho, když vidím, že ta korektnost ještě pořád někde platí. A snažím se chovat stejně. Možná to bude znít trochu nafoukaně, ale plus mínus sto tisíc mě už nespasí (zmíněná odměna pro vítěze titulového zápasu Pejsar - Ducaár v Lucerně). Ten rok je tragický tak, jak je. Ale já jsem si s Matoušem Rajmontem plácl. Není co řešit. Dodržím ten deal, peníze se převedou a kluci tu prémii dostanou hned. Na nic se nebude čekat. Mám rád, když je čistý stůl.
Co přesně tedy Goldfingers v Lucerně tentokrát nabídne?
Naše ring girls budou určitě. Dramaturgii večera řeší Matouš a uvidíme, na čem se domluví. Náš klub má jméno, je vidět na akcích. V Praze je vidět na billboardech, tak je to správně, a budoucnost nám snad dá za pravdu. Tvrdí chlapi a krásné holky, to jde přece dohromady od nepaměti. Dodnes tak trochu pošťuchuji Ondru Pálu. Když dělal rozhovor v době, kdy rozjížděli I Am Fighter. On říkal, že jedou bez casina a striptýzových klubů. A na I Am Streetfighter se nakonec zrodilo skvělé přátelství a krásné partnerství.
Vybíráte vy sám slečny, které na akci do Lucerny půjdou?
To nedělám, mám na to manažerky s týmem. Nechávám to na nich. Já zasahuji jen tehdy, kdyby se mi něco extra nelíbilo. A to se málokdy stane.
Budete v Lucerně i vy sám osobně?
Pár VIP hostů se tam asi dostane...Nemám moc rád slovo VIP. Nicméně nevím, budu čekat na instrukce. Když tam nebudu osobně, tak každopádně budu u přenosu. Zaskočilo mě, že lidé nejsou ochotni dát 250 nebo 300 korun za TOP kartu, TOP akci. Pardon, ale to jsou 2 krabičky cigaret! Přece by těm fanouškům mělo být jasné, že pořadatelé řeší to, že tam nemají diváky, partneři se jim třeba cukají a tohle je jediný zdroj jejich příjmů. Lidé dokonce hledají cestičky, jak tu akci vidět zadarmo. To už je opravdu zoufalost. Já si Pay Per View rád koupím. Když budu ale na místě, budu pochopitelně rád. V Lucerně jsem byl ale jen jednou, nerad se oblékám do těch hadříků (směje se). Jak je kolem těch Vánoc, tak je i blbá váha. Když to půjde, tak tam rád budu osobně. Když ne, podívám se doma. Hlavně bych si přál, aby se to všechno povedlo a třeba tam nějací lidé byli. Ale je taky možné, že třeba tady při rozhovoru v této restauraci sedíme letos naposledy.
Co se týče financí, je to i ve vašem podnikání složité. Hrdý být můžete i na to, že jste v Goldfingers ani během krize nepropouštěli...
Já už jsem na konci února bil na poplach, že bude průšvih. A on byl. Řekli jsme ale jasně, že společně v dobrém - společně ve zlém. Takže jsme ty tři měsíce zvládli, vláda připravila program antivirus, osmdesát procent. Takže dvacet doplácíme ze své kapsy. Tenkrát si člověk myslel, že už se v létě pojede naplno. Bylo to neobvyklé. Teď už je to bohužel tak, že se s tím člověk zkrátka naučil žít. Zahájil se provoz v režimu s překážkami. V září přišla druhá vlna. Kdyby vláda nepřišla s další podporou, tak bychom si to nemohli dovolit. Ale přišla... a jsou lidi s námi pořád. Jsou doma, mají své starosti, ta doba je složitá pro všechny.
O bojových sportech jsme toho namluvili spoustu. Fakt vás neláká, že si na tréninku a posléze v zápase taky někdy bouchnete?
Chodím u nás k trenérovi Lukáši Bártovi na soukromky. Já jsem spíš na míčové sporty. Hraju pinčes, beďas, tenis. Fightování je z pohledu kondičky super, ale rozený fighter nejsem. Třeba se to někdy zlomí, ale nemyslím si. Každopádně když vše dobře půjde a po billboardech a internetové reklamě budeme stále mít částku xy v rozpočtu, tak rád bojové sporty opět podpořím.
