Král polotěžké váhy UFC Blachowicz zbrojí na Adesanyu. Tohle o něm nevíte!
18.02.2021
Autor: Jan Gazur
Jan Blachowicz ví, že svět není jen MMA...ZDROJ: Jan Blachowicz
Šampion polotěžké váhy UFC Jan Blachowicz se 6. března utká na galavečeru UFC s Israelem Adesanyou. Sympatický Polák, který se narodil v česko-polském Těšíně, se už připravuje v zámoří na obhajobu svého pásu. „Bude to boj. Se silným soupeřem! Ale můžu všem slíbit, ze Adesanya si naběhne na polskou sílu. To on je tím, který vstupuje na moji půdu. On si musí dát pozor!“ říká před soubojem „polský kníže“. Co o něm patrně nevíte?
O začátcích v MMA
„Hodili mě do vody a řekli: Plav. Nic jiného mi nezbývalo. Musel jsem posbírat všechny síly, abych se na té pomyslné hladině udržel. Ve sportu i v životě se prostě musíš cpát nahoru. Dát si nevyšší cíle. Dole v údolí budeš bezejmenný člověk. Teď už mě zná celý svět a cení si mě. Když jsem začínal, byla to pro sportovní fanoušky jen rvačka, kde tekla krev. Nejdřív jsem se pral ve škole, na dvoře… Stal jsem se mistrem rodné země a teď jsem mistrem světa. Všechno bylo krok za krokem a dostal jsem se tam, kam jsem šel.
O prvním zápase v UFC
„Na moji porážku byly vypsané ty nejvyšší kurzy. Sám jsem se divil, za jakého outsidera mě mají. Ale dopadlo to jinak. Illira Lafitiho jsem ukončil v prvním kole. Hodně mých kamarádů na mé vítězství bralo od sázkovek velké peníze. Nevím proč, se dělí soupeři na favority a outsidery. Do oktagonu vstoupí dva chlapi, kteří si navzájem chtějí ublížit. To ostatní jsou jenom kecy. Rankingy, jména, bilance, statistiky přece nebojují. Vždycky říkám, že až v oktagonu se ukáže, kdo je na tom fyzicky a psychicky lépe. To se počítá! A ne názory někoho, kdo mě pomalu ani nezná. A také se projeví, co máš v hlavě, protože se bojuje především hlavou.
O práci s psychologem
„Kdysi jsem s psychologem pracoval. Z každého setkání jsem si něco odnesl. I ty malé věci, které se zdají být nicotné, ale mají velký vliv na psychiku. Zvláště tehdy, kdy zápasíte na nejvyšší úrovni. Hodně jsem vytěžil ze spolupráce s psychologem, ale to už je minulost. V současné době jeho služeb nevyužívám, ale mám na něho telefonní číslo a vždy se mu můžu ozvat. Ve dne v noci. V kariéře se o mě starali psychologové a dietáři. Je to taková móda. Vždy jsem si od nich odnesl nějakou radu, ale v jednom momentu jsem zjistil, že všichni mluví stejně, jen to zaobalí do jiných slov. V jednom momentu jsem si řekl, proč mám utrácet pořád peníze za něco, co už vím. Naučil jsem se poradit si se vším sám. Přečetl jsem si jednu knihu, která mi otevřela hlavu. Jestli někdo odborníky potřebuje a pomáhá mu to, ať odborníky navštěvuje, jak nejvíc může. Já už jsem všechny pochybnosti a rady odborníků využil a dnes tvrdím, že v současné etapě mého života to není potřeba.“
O svém prvním zápase v MMA
„To už je čtrnáct let. Já i Marcin Krystfiak jsme byli z toho duelu maximálně zesraní. (smích) Dali jsme každý dva tři údery a oba jsme z toho byli unavení. Rvali jsme se jako na nějaké diskotéce. Pamatuji si na mou přípravu těsně před zápasem, který uspořádali na diskotéce. Zahříval jsem se boxem a kolem mě stáli chlapi se sklenicí piva a kouřili cigára. Vlastně na to rád vzpomínám. Dnes se tomu už jen směju. S Maricnem jsem prohrál. Měl jsem hroznou zlost. Ale takovou tu sportovní. Takže dobrou. Vzal jsem si z ní ponaučení a trénoval jsem tak, abych prohrával co nejméně. (smích) Stačí se podívat, kde jsem dneska já a kde je můj přemožitel.“
K jakému zápasu se pořád vracel
„Nikdy jsem se už k první porážce nevracel. Ani ve snech mě netrápila. Trápila mě prohra se Sokoudjou, když jsem zápasil v roce 2011 o pás organizace KSW. Totálně mě vyřídil. Přejel mě jako náklaďák. A nohu jsem měl od něho okopanou, že jsem nebyl schopen se na ni dva týdny postavit. Nikdo víc už mě v kariéře tak neokopal jako on. Na rezonanci v nemocnici vypadal sval na noze jako naklepaný řízek. Doktor mi říkal, že ještě v životě nic takového neviděl. Dnes po tolika letech už vím, že tato porážka byla pro můj kariérní vzlet potřebná. Změnil jsem trenérský tým, opravili jsme chyby, které jsem dělal. Změnil jsem na něj taktiku. A v odvetě už to vyšlo. Porazil jsem ho.
O cvičení v posilovně
„Ani si nepamatuji, kdy jsem pořádně trénoval na lavici v posilovně. Ale na bench press jsem dával i sto padesát kilo. Nevím, jestli je to málo, hodně. V zápase tolik sílu nepotřebujete. Alespoň v mém stylu boje. Trénink s činkami vám nepomůže ve vyslání ran a kopů. V zápase potřebujete rychlost a vytrvalostní sílu. Znám hodně chlapíků, kteří posilují s většími váhami než já. Ale co z toho? V zápase se mnou by neměli šanci. To je jako házení kamenem. Dál nikdy nehodí ten, co je silnější, ale ten, kdo má lepší styl a techniku hodu.“
O své první vážnější „bitce“
„Už si nepamatuji na jeho jméno, ale vím jen, že byl starší o dva roky. Samozřejmě těžší a větší. Bylo to ve třetí, možná čtvrté třídě na základce. Dostal naloženo. Konkrétně si nepamatuji, že by mě někdo zmlátil a byl lepší než já. Měl jsem samozřejmě monokly, naraženiny, vzpomenu si i na nějakou zlomeninu, ale v dětských soubojích jsem odcházel spíš jako vítěz. Nakládačku jsem dostával až později na tréninku. Každý si tím musel projít. Maje maminka je učitelka. Jednou si od klubu půjčila kimona. Já jsem je měl vrátit. Při té příležitosti jsem se podíval na jejich trénink. A už jsem zůstal. I když to někdy bylo tvrdé… Trenéři nás trestali deskou přes zadek. Ale bylo to dobře. Naučili jsme se disciplíně, odpovědnosti. Zkoušel jsem opravdu všechno, co souvisí s bojovými sporty... Kung fu, jiu-jitsu. Až později jsem s kamarády začal jezdit do Rybnika, nejbližšího města od domova, kde trénovali thajský box. Každý den padesát kilometrů tam a padesát zpátky. Starým Kadetem, do kterého jsme tankovali olej z Kauflandu. Na oleji se jezdilo levně a hlavně rychle. V zimě se musel ale ředit benzínem, protože by v nádrži umrzl.
Do jaké party v mládí patřil
„Zkusil jsem všechno. Byl jsem skinheadem, punkerem i metalistou. Jenom dítětem-květinkou z diskotéky jsem nikdy nebyl. Dnes mám nejblíž k metalu. Vždy jsem rád poslouchal tvrdou muziku. Do zápasů jsem měl nástupovku „Tam odkud pocházím" od polské heavymetalové skupiny Radogost od nás z Cieszyna. Doporučuji si poslechnout. Bylo mi líto, že jsem nemohl nástupovku od nich využít i při své premiéře v UFC. Ani nevím proč. Šéf Dana White je znám tím, že si nechá pustit ukázky nástupovek a některé prostě zakáže. Proč zakázal moji, není mi známo.“
