Jsem asi jediný doktor na světě, co se umí rvát v kleci, usmívá se tvrďák a veterinář Raška
07.12.2023
Autor: Ondřej Huml
Ondřej Raška jako zvěrolékař. FOTO: se souhlasem Ondřeje Rašky
Přes den ordinuje, večer jde trénovat. I takhle může vypadat běžný den Ondřeje Rašky. Sympaťáka z Oktagonu, který život fightera prokládá s profesí veterináře. A je na to patřičně hrdý. "Myslím, že mám na co, taky jsem vystudoval jednu z nejtěžších škol ze všech. Někdy mám pocit, že jsem kvůli tomu zestárl o deset let, ale stálo to za to. Koneckonců jsem asi jediný doktor na světě, co se umí rvát v kleci," pousmál se v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jak sám říká, ke kariéře v plášti byl nejspíš předurčený. Jeho otec Vítězslav je totiž jedním z nejuznávanějších veterinářů v zemi. Zakladatelem a šéfem kliniky Vetmed, kde ordinuje spolu se svým synem.
"Neříkám, že mě táta k něčemu nutil, i on si však samozřejmě přál, abych v jeho stopách pokračoval. Vybudoval něco fakt velkého a já na to chtěl navázat. Zvlášť když je to krásná práce. Člověk dělá, co ho baví, a ještě si tím přijde na nějakou tu korunu," uvedl Raška, který se na sále umí pohybovat stejně dobře jako v kleci.
"Veterina je moje hlavní profese, jen mám samozřejmě upravenou pracovní dobu. Kdybych tam byl od rána do večera, tak nemůžu trénovat, proto to mám trochu volnější. Dvakrát v týdnu ordinuju, po domluvě provádím operace," řekl úspěšný absolvent Veterinární univerzity v Brně.
Zatímco její vystudování ho stálo spoustu dřiny i času, lásce ke zvířatům ho nikdo učit nemusel. Měl ji vždycky v sobě. "Miluju je od chvíle, co jsem se narodil. Pomáhal jsem totiž tátovi už jako malý, kdy jeho klinika ještě zdaleka nebyla tak rozběhnutá jako teď. Jenže zatímco většina spolužáků snila o tom, že se jednou stanou veterinářem, já jejich pocit nikdy nesdílel. Na vlastní oči jsem totiž viděl i negativní stránky téhle profese. Tedy že nemáš skoro žádné volno. Víš, kdy začínáš. Nikdy ale netušíš, kdy skončíš," pokrčil rameny Raška.
"Je to stejné, jako když si většina kluků přeje stát se pilotem. Když ale zjistí, co všechno to obnáší, většinou jdou od toho rychle pryč. Tohle je úplně ten samý příklad," dodal vyhlášený zabiják, kterého na sobotním Oktagonu 50 čeká souboj s Michalem Kotalíkem.
Stát se fighterem však prý bylo mnohem méně náročné než dotáhnout to na pozici veterináře. Zvlášť když musíte mít sakra chytrou hlavu i nanejvýš obratné ruce. "Poznal jsem spolužačky, co skvěle ovládaly teorii. Měly všechno našprtané od A do Z, na tu manuální zručnost byly ale prostě levé. Tohle mě na tom strašně baví. Jasně, že vědomosti jsou zcela nezbytné, jen ty vám tady ale nestačí. Když zavádíte psovi kanylu a klepe se vám ruka, tak jste prostě v p*deli. A chudák pes taky," pousmál se Raška.
"Vždycky musíte pracovat s vědomím, že se pro každé zvíře snažíte odvést to nejlepší. Za každých okolností. I tak se ale samozřejmě nemusí vždy všechno povést, tohle je stejné jako u lidí. Kdyby to bylo tak jednoduché, veterináře dnes dělá každý druhý," poznamenal s tím, že nejtěžší jsou ortopedické operace.
"Nechci říkat, že je to přímo geometrie, leč často to tak vlastně je. Musíte být zatraceně přesní a všechno několikrát přeměřovat, nemůžete si dovolit šlápnout o milimetr vedle. Když pracujete jako kuchař a přesolíte polévku, omluvíte se a tu další dáte grátis. Jak ale jednou říznete špatně kost, ublížíte zvířeti. A už se to nedá nikdy vrátit," konstatoval Raška.
Zároveň naznačil, že čtyřnozí mazlíčci jsou nezřídka moudřejší než jejich páníčci. "Když dokážete pomoci zvířeti, je to strašně fajn pocit. Jen mě trochu mrzí chování některých majitelů. Někteří jsou totiž schopní čekat s návštěvou zvěrolékaře až do poslední možné chvíle. Myslí si, že postačí zaplatit peníze a vy to jako čaroděj prostě nějak zařídíte, takhle to ale bohužel nefunguje. Občas nám tak přivezou zvířátko až ve chvíli, kdy už mu nejde nijak pomoci. Přitom stačilo jen přijít o něco dřív," kroutí hlavou Raška.
Jisté je, že přes všechna úskalí chce tenhle job dělat až do důchodu. Až jednou skončí v MMA, nemusí se strachovat, co bude dál. V tomhle má před ostatními náskok a dobře to ví.
"Někdo může říct, že kdybych se zaměřil čistě na sport, dotáhnul bych to mnohem dál. Je to možné. Chlapů jako Jirka Procházka je ale dost málo. Chci tím říct, že když všechno vsadíte jen na jednu kartu, když vám to nevyjde, nezbude vám rázem vůbec nic. A to je špatně," poznamenal Raška (9-8) a pokračoval.
"Do každé přípravy jsem vždycky dal sto procent. V tom mám svědomí naprosto čisté. Minimálně stejný důraz jako na MMA jsem ale kladl i na vzdělání. Sportovní kariéra je důležitá, o tom žádná. Úplně stejně důležité je však i to, co budete dělat, až jednoho dne bojovat přestanete. Spousta kluků tohle nemá nijak vyřešené, ale já ano. A to nemluvím o tom, že se člověk může ošklivě zranit a začít tuto otázku řešit podstatně dřív," uzavřel jednatřicetiletý tvrďák z Ostravy.