Jako prsten z Pána prstenů. Má i stejnou moc, tak si ho musím dobře strážit, řekl Škondrič k uvedení do Síně slávy
13.06.2024
Autor: Ondřej Huml
Slavnostní chvíle a dva dekorovaní. FOTO: OKTAGON MMA
Je žijící legendou domácí scény. Slavným fighterem, jenž se po skončení kariéry stal ještě slavnějším trenérem. I proto si Ilja Škondrič naprosto zaslouží ocenění, jaké se mu dostalo na víkendovém turnaji v Edenu. Spolu s další legendou Petrem Khru Macháčkem byl uveden do Síně slávy Oktagonu. "Nejvíc ze všeho mě těší to, že jsem lidem pomohl i v osobním životě, vybudovat si zázemí. Že jsem někdo, kdo je vedl správnou cestou," uvedl Škondrič v rozhovoru pro kaocko.cz.
Iljo, jak významná je to událost, že jste jedním z prvních dvou členů Síně slávy Oktagonu?
Určitě je to pro mě velká čest, moc mě to potěšilo. S Oktagonem jsem vlastně spjatý už od začátku. Třikrát nebo čtyřkrát se Oktagon Výzva natáčela právě v mojí Ofě. Pavol Neruda byl několik let náš manažer, srdce Ofy. Oktagon mi tak byl vždycky blízký. Mám radost, že se z něj stala nejsilnější domácí organizace, dá se říct i v celé Evropě. O to významnější pro mě tohle ocenění je.
Čekal jste, že by Oktagon mohl vyrůst až v takového giganta?
Vždycky jsem věřil Paľimu, pak samozřejmě i Ondrovi. Máme spolu nějakou historii, o Paľim jsem ale nikdy nepochyboval. Věděl jsem, kam až chce Oktagon dotáhnout a nejsem šokovaný, že se mu to podařilo. Nebo možná trochu ano, ale ne tolik jako ti ostatní. Bylo mi jasné, že Paľi má fakt velké plány. Nedivím se, že je spolu s Ondrou dokázali naplnit.
Teď přišli i se Síní slávy. Jak moc tady chyběla?
Je to výborná věc. Už jen proto, že to bude další motivace pro mladé skvělé trenéry, kterých tady máme moc.
Vnímáte vstupenku do Síně slávy jako ocenění vaší celoživotní práce?
Samozřejmě. Fakt to pro mě hodně znamená, ve své práci budu ale pokračovat pořád dál. I já hledám nové výzvy, abych nezaspal dobu. Zároveň jsem strašně rád, kolik skvělých lidí už prošlo mýma rukama. Spoustu kluků u mě začínalo kariéru. Pravidelně jezdili třeba Petr Kníže, Tomáš Kužela, Jiří Procházka nebo Jaroslav Poborský, pořád sem jezdí zápasníci z Česka, Polska i Srbska. Dal jsem do toho velký kus srdce, času, peněz a stálo to za to. Bylo to snad vidět i z krásného videa, které pro mě Oktagon připravil. Myslím, že jsem mnoha lidem pomohl po sportovní i osobní stránce. To mě těší ze všeho nejvíc.
Byl jste skvělý fighter, teď jste legendární trenér. Která z těch misí byla ale těžší?
Jako fighter jsem si nikdy nevybíral. Přijímal jsem ty nejtěžší možné výzvy. Bojoval jsem tak třeba se Sergejem Pavlovičem nebo s mladým Michalem Bobrowskim, který to má nyní 8-0, mou cestou ale nebylo čistě jen MMA. Absolvoval jsem spoustu zápasů v grapplingu, získal jsem černý opasek v jiu-jitsu. Takže asi tak.
A kterého úspěchu, ať už zápasnického či trenérského, si ceníte vůbec nejvíc?
Určitě toho, že u mě vyrostli mistři světa jako Tomáš Deák, Ivan Buchinger nebo Attila Végh a tak dál. Nechci ale zapomenout ani na ty ostatní. I když jsem několikrát získal ocenění pro trenéra i gym roku, nebudu tady tvrdit, že jsem nejlepší kouč ze všech. Víte, o to ani tolik nejde. Mě těší hlavně to, že jsem těm lidem pomohl i v osobním životě, vybudovat si zázemí. Že jsem někdo, kdo je vedl správnou cestou.
Ofu jste založil před dlouhými 20 lety. Nastala doba, kdy jste toho měl už plné zuby?
Jasně. Bylo to po covidu nebo v době, kdy mi z gymu odešli čtyři kluci. Tehdy jsem toho měl už dost, ale nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych svůj gym úplně zavřel. MMA a Ofa je můj život, což se nikdy nezmění. Jsem bojovník a vždycky budu.
Co ten prsten, který jste od Oktagonu dostal? Budete ho nosit?
Na nějaké akce rozhodně ano. Jinak ale ne, zbytečně bych si ho obouchal. Nebo bych někde zaspal a ještě by mi ho ukradli, protože to je prsten jak z Pána prstenů! Má i stejnou moc, tak si ho musím dobře strážit. Nikomu ho nedám (směje se).
A kdo by vás s Macháčkem měl do Síně slávy následovat?
Tak to už bych nechal na Oktagonu.