Hlavička od soupeřky jí změnila život. V každém souboji může česká boxerka přijít o zrak
18.11.2024
Autor: Barbora Poláková
Fabiana Bytyqi v nemocnici. FOTO: se souhlasem Fabiany Bytyqi
Osmadvacetiletá elitní česká boxerka Fabiána Bytyqi v lednu obhajovala svůj světový titul šampionky organizace WBC. Tehdy ji německá soupeřka Tina Rupprecht uštědřila první porážku v kariéře a pás jí sebrala. Nebyla to však obyčejná porážka, odnesla si z ní doživotní následky. I s nimi se však vrátila k milovanému sportu. V sobotu ji bude čekat v ringu japonská šampionka organizace IBF Sumira Yamanaka. S českou boxerkou do zápasu nabídneme na webu kaocko.cz tři rozhovory na tři témata.
Co přesně se vám stalo v posledním titulovém zápase?
Ve třetím kole jsem dostala od soupeřky hlavičku a tím mi zlomila očnici. To jsme zjistili až po zápase, ale už během něj jsem věděla, že je něco špatně. Původně jsem myslela, že je to zlomený nos, že jsem otřesená, ale nepřecházelo to a v dalších kolech mi pak buď vypadávalo vidění, nebo jsem soupeřku viděla dvakrát.
Další cesta vedla za lékařem?
Já jsem odjela domů a ani jsem to nechtěla řešit. Říkala jsem si, že je to zlomený nos. Ale druhý den jsem zjistila, že se nemůžu vysmrkat, pak jsem frkla do umyvadla a půlku koupelny jsem ohodila krví. Tak mi došlo, že je něco špatně a jeli jsme. Na CT zjistili zlomenou očnici.
Jaká následovala léčba?
Hned v úterý jsem šla na první operaci a v pátek na druhou, protože se tam něco nepovedlo. Po první operaci jsem totiž přestala cítit půlku obličeje a zjistilo se, že ta destička utlačovala nějaký nervík.
Za jak dlouho jste zase mohla začít trénovat?
První verdikt lékaře byl, že se k boxu už nevrátím. Ale s tím jsem nebyla úplně smířená. Takže jsme se primářem dlouze dohadovali, zkoušeli jsme a testovali. Nejdřív jak vůbec tělo zvládá otřesy, když bouchám do pytle, pořád jsem posílala zprávy a byla jsem strašně často kontrolovaná. Nějaký čtvrtý měsíc po operaci jsem začala boxovat. Měsíc jsem zkusila bez sparingu a někdy v červnu jsme řekli, že dobrý.
Čím jste si vyplnila čas bez boxovacích rukavic?
Tři měsíce jsem si v tělocvičně nebouchla, ale začala jsem místo toho běhat. Tam mi ty otřesy od nohou sice trochu vadily, ale dalo se to.
A v srpnu jste se dokázala vrátit zpět do ringu.
Byl to takový testovací zápas se soupeřkou, se kterou jsem už boxovala. Věděli jsme, že je tvrdá, že není špatná, ale že bych ji měla porazit. Vyloženě jsem si šla otestovat, jestli ještě budu schopná boxovat a jak na tom bude moje psychika.
A výsledek testu byl...
Dopadlo to výborně. Nějaké zranění jsem si vůbec nepřipouštěla, absolutně jsem na to zapomněla. Já teď do ringu chodím s tím, že je to 50 na 50. Buď to dopadne dobře, nebo můžu na tom oku přijít úplně o zrak, pokud bych dostala nějaký tvrdší úder.
Ta druhá možnost je dost zásadní.
S tím teď chodím do ringu pokaždé, takže jsem se bála, že mě to bude limitovat. Přeci jen, zdraví je na prvním místě a přijít o zrak v osmadvaceti letech není nic moc. Ale vůbec nad tím nepřemýšlím, takže za mě super. Mám sice nějaké trvalé následky, ale dá se s tím pracovat. Musela jsem se naučit trošku jinak dívat na soupeřky, koukat víc na jejich pohyb, jak připravují techniky, protože už to pak nejsem schopná zachytit tak, jak předtím.
Jak jste se dokázala s takovou informací vypořádat? Využila jste mentálního kouče?
Absolutně vůbec. Já to mám asi tak nějak od přírody v sobě. Jsem celoživotní flegmouš. Box dělám, protože ho miluji. Po prvním verdiktu, že končím, jsem nad tím seděla a říkala si: 'Končit budu, až já budu chtít, ne že mi to tady něco rozhodne.' Proto jsem se chtěla vrátit, a ještě to zkusit.
A kdy tedy budete chtít končit?
Tím, že teď po zranění mám nějaké doživotní následky, tak už neplánuju do budoucna nic. Nechám to plynout zápas od zápasu. Také mi končí smlouva. Jestli prohraju tento zápas o titul, tak mi asi nebude prodloužena a asi na tu špičku už nemám. Nebudu to nějak extra hnát, možná bych si tady dala nějaký zápas na rozloučenou. Jestli vyhraju, tak mým dalším cílem je Undisputed champion.