Řešil trable s ruskými fanoušky a přišla nabídka. Velké peníze odmítl, vyhrálo srdce bojovníka
25.06.2021
Autor: Libor Kalous
Matúš Juráček a Lucie Pudilová při společném focení.FOTO: kaocko.cz
Zápasník MMA, to drtivá většina fanoušků ví, tohle je Matúš Juráček. Jeho život ale mohl jet po jiných kolejích. Byl modelem, fotil, měl šanci cestovat po světě, vydělávat velké peníze. Nechtěl, zvolil svět bolavého těla, modřin, boje a smradlavého tréninkového oblečení. Navoněný svět ho nevtáhl do své bubliny. Jak se dostal vůbec k focení? Je tomu těžké uvěřit, ale při hokeji, když na ulici řešil trable s ruskými fanoušky. „Policajti to přišli řešit, byl jsem ještě zlobivec,“ rozpovídal se Juráček pro kaocko.cz během focení, které před pár dny zažil s Lucií Pudilovou.
Jaké máte zkušenosti s modelingem?
Když mi bylo asi patnáct, šestnáct, tak mě na Staroměstském náměstí oslovila jedna paní, jestli bych měl zájem o brigádu.
Jen tak zničehonic na ulici?
No. My jsme byli na hokeji, koukali jsme na Staromáku na Česko -Rusko a byla tam mela. Bylo tam pár Rusů, já tam byl s kámoši a měli jsme nějaké řízení (smích). V polovině toho dění se tam ocitla starší osoba, která tam neměla vůbec být. Tak jsem ji vzal a odvedl pryč, nějak se mi ji zželelo, pak jsem se vrátit zpátky do vřavy. Všechno za chvíli skončilo, policajti to přišli řešit. To jsem byl ještě zlobivec.
A jak to dopadlo s paní?
Pak přišla za mnou, poděkovala a nabídla mi práci. Dala mi vizitku, že mám zavolat. Čekal jsem nějaké hlídání, ochranku. Zavolal jsem, přišel jsem tam a byl jsem v modelingové agentuře. Mámě se to hodně zalíbilo, před lety nebyla žádná vidina, že by se člověk mohl živit MMA, takže máma super, budeš modelem.
Co vy na to?
No, moc to pro mě nebylo, ten svět je jiný, modelové jsou jinačí, je tam rozdíl proti boxerům a fighterům. Tohle mi moc nesedělo. Když jsem chodil na castingy a focení, často jsem měl monokly, byl jsem často pomlácený, k tomu jsem jedl čokoládu, měl jsem akné, takže byli ze mě v agentuře zoufalí, zlobil jsem je.
Měl jste i svůj book?
Měl, to bylo taky výživný. Jel jsem na první focení do Bratislavy a předtím jsme měli s kluky oslavu, usnul jsem a kámoš mi ostříhal z legrace polovinu obočí. Druhý den byl oheň na střeše při focení. Naštěstí to tam nějak zamalovali.
A co focení v cizině?
Byl jsem třeba v Singapuru. Tam to nějak nevyšlo, zrakvil jsem se, zranil jsem si koleno a letěl zpátky. Pak jsem začal zase trénovat a už se mi nechtělo vracet do modelingu.
Pro koho jste třeba fotil?
Vyhlídla si mě agentura Supermoda Management. Ta mi dohazovala různá focení. Byl jsem třeba první pánský model, který byl v časopisu Elle. Jako úplně první. Dříve tam byly jen modelky, já byl první kluk. Se třemi kluky jsme fotili nějaké oblečení.
Co finance, byly?
Moc ne. Když se tím člověk hodně živí, tak se dají nahrabat pěkný peníze. Mně říkali, že bych se chytil v Asii, byl jsem mladý a hubený, to se jim tam líbí. Třeba Zara má plakáty kloučků na zdi. Tihle modelové si dokážou vydělat velké peníze. V Singapuru mi říkali, ať nejsem blbý, ať se tomu věnuju. Oni jezdí po celém světě, kolem nich se točí modelky, modelové (smích). Pro mě to nebylo. Moji náplní života není jít v pátek a v sobotu na mejdan, přes týden chodit do fitka kvůli vzhledu, do toho focení, tohle není pro mě.
Kolik jste dostal nejvíce za focení?
Nevím, asi pět tisíc za den. Ty větší kšefty jsou třeba za sto tisíc za den, ale to jsou už profíci, kteří se o sebe musí starat. Já se taky o sebe starám, ale nejsem žádný metrosexuál, do toho sem tam nějaká boule z tréninku. Já potřebuju sport k životu. Většina kluků byla v pohodě, ale tohle nebylo pro mě. Já to bral jako občasnou brigádu. Už se mi do toho nechce, stojí to energii, dlouho se čeká, já chci trénovat, to je moje životní náplň.