Historický český úspěch. Jen medaile mi nestačila, chtěla jsem zlato, je nadšená nová šampionka
Renata Zachová. FOTO: České judo
Renata Zachová se stala první mistryní Evropy v historii českého juda. Na cestě za zlatem v kategorii do 63 kg zdolala na šampionátu v Záhřebu pět soupeřek, z toho tři před časovým limitem. „Vím, že se to nemá říkat, ale chtěla jsem si to užít, chtěla jsem dělat hezké judo, ne vždy se to asi povedlo, ale je z toho zlatá medaile, takže si nemůžu stěžovat,“ culila se třiadvacetiletá judistka s medailí na krku.
Bavíme se s odstupem pár desítek minut po vítězném finále. Dochází vám, co jste dokázala?
Říká se, že takové úspěchy si nejdřív člověk vůbec neuvědomuje. Já si to uvědomuju absolutně a jsem strašně nadšená, že se to povedlo.
Pojďme si zlatou cestu projít popořádku. Na úvod jste porazila v prodloužení na tresty bývalou dorosteneckou mistryni Evropy Belgičanku Corrao.
Hned první zápas byl asi nejtěžší, na začátku je to vždycky náročné a nebezpečné. Věděla jsem, že soupeřka dobře kontruje, tak jsem se nechtěla otáčet do vysokých, nepřipravených chvatů. Dělala jsem nízké chvaty, a tak jsem si to pohlídala a vycházelo to.
Zkušená Rakušanka Krssakova vás nezaskočila ani ve třetím vzájemném souboji. Co rozhodlo o postupu do čtvrtfinále?
Věděla jsem, že je silná a že je na turnaj dobře připravená. Na žíněnce jsem to i cítila, ona se prostě šla totálně prát. Říkala jsem si: ty jo, to bude těžký! Naštěstí se mi ji pak podařilo hodit.
Třetí soupeřkou byla italská vycházející hvězdička Savita Russo. Juniorská mistryně Evropy s vámi vydržela na tatami jen osmnáct vteřin, když neustála nástup na nízké seoi otoshi…
Ano, Italka umí být nepříjemná, ale mně se hned ze začátku povedlo ji hodit, takže to byl celkem krátký zápas.
Se Slovinkou Andrejou Leški jste v semifinále vyrovnala bilanci vzájemných duelů na 2:2. Jaké pro vás bylo připravit ji o obhajobu titulu?
Věděla jsem, že to nebude lehké, ale celý den jsem se cítila fakt dobře. Povedlo se mi chytit Slovinku do držení. K ipponu chybělo málo, ale ona se mi tam nějak přetočila, a já už to neměla pod kontrolou. Do konce zbývala ještě asi minuta a tři čtvrtě a celý ten čas byl dost hektický. Já to ale udržela a dostala se do finále!
V jakém rozpoložení jste se před velkým finále nacházela?
Je to takové, že už máte jistou medaili a myslíte si, že je to úplně super. Ale dneska to tak nebylo. Říkala jsem si, že ten den je tak dobrý, že to pro mě ještě nekončí, mám na to a chci zlato. A musím říct, že na své soupeřky ve finále ani v semifinále jsem se nijak speciálně nepřipravovala, chtěla jsem prostě dělat chvaty a šla jsem hodit.
Finálová soupeřka, bronzová z mistrovství světa Nizozemka Joanne Van Lieshout, vás vyřadila před měsícem na Grand Slamu v Gruzii. Jak náročné bylo otáčet skóre po jejím wazari?
Známe se dobře, praly jsme se i před Evropou na soustředění v Tatě, jsme hodně vyrovnané. Ona mě hodila na wazari ze sojky (technika seoi-otoshi). A já si vzápětí řekla, že vůbec nemám, co ztratit, že buď prohraju na to wazari, nebo na ippon. Anebo něco zkusím, a naopak hodím já ji. A tak to i dopadlo. Je to úplně krásný pocit. Dneska jsem se chtěla prát, chtěla jsem hodit. Vyšlo to a já jsem strašně moc ráda za všechny lidi okolo mě, co mně pomáhají a podporují mě, za to jim děkuju a jsem jim strašně vděčná.
Už máte vybráno, kam zlatou medaili pověsíš?
Medaile bude mít místo doma na speciální stěně. Tam se vejde ještě pár dalších.