Cesta bojovníka. Jsem chytrý, dokážu soupeře vyškolit. Když to nejde, jdu do války!
Denis Hnídek má jasno, chce vyhrát pyramidu...ZDROJ: UPC Fight Cesta Bojovníka
Věří si, ale je jeden z šestnácti, kteří se představí v projektu UPC Fight Cesta bojovníka. Pyramida v thajském boxu se už blíží. Jedním z těch, který má zálusk na výhru, je také jedenadvacetiletý Denis Hnídek, který trénuje ve Spejbl gymu v Praze. Za šest let stihl 24 zápasů a má bilanci 18:6 z K-1 a thajského boxu. Teď se chce posunout.
Máte přezdívku Atom, proč?
Protože jsem začínal s boxem v Atom gymu v Plzni, tam jsem byl rok. Potom jsem se přestěhoval a Spejbl gym byla jasná volba.
Proč bojové sporty?
Asi klasika, bitky za školou. Líbilo se nám to, tak jsme začali asi ve třinácti chodit na MMA, ale to mě po půl roce pustilo. Mě bavilo se spíš štípat v postoji, takže jsem přestoupil na K-1. Chtěl jsem se umět prát, ale na MMA mě nebavila zem. Postoj v malých rukavicích je pohoda, ale ta zem ne. Třeba časem.
Zkoušíte v tréninku malé rukavice?
Jo, jo, ze srandy, baví mě to, tohle je ostrý. Padne hit, když chceš, trefíš. Jsou to malý a lehký rukavice. V nich to je určitě tvrdší.
Takže žádný dvoják...
Je to jiný, vše se musí trochu poupravit, ale je to větší zábava. Člověk se musí víc hýbat.
Jak jste se dostal k Cestě bojovníka?
Věděl jsem, že se něco bude konat, navíc to organizují kluci z gymu, takže beru jako menší povinnost pyramidu vyhrát.
Co nervozita?
Mám za sebou tvrdý zápasy, v Polsku jsem šel s mistrem světa, takže mi nevadí nastoupit proti těžším soupeřům. Myslím si, že jsem chytrej, dokážu soupeře vyškolit. Když to nejde, jdu do války.
Když vás někdo trefí, padají rolety a vidíte rudě?
Přepínačka, tma a válka.
Není to někdy na škodu?
Je. Musel jsem se naučit hlavu trochu koordinovat. Pořád je co zlepšovat.
Je vám jedenadvacet let, máte v hlavě cíl, metu?
To ne, spíš chci být kvalitní a nebezpečný zápasník. Chci objíždět svět, bojovat s velkými jmény a získávat tituly. Prostě žít si komfortní život zápasníka bez dluhů.
Uživí vás zápasení?
Myslím si, že když je člověk dobrej, jde to.
I u nás v Česku a v postoji?
I kluk z Plzně to dokáže. Když budu dobrej a vydržím, tak to dokážu. Matěj Peňáz má úspěchy v postoji, je v Glory, Dan Škvor to samé. Ondra Spejbl Hutník, Jirka Žák, Tomáš Hron, to jsou velká česká jména. Z mladých kluků je ultra talent Vašek Sivák. Máme víc talentů, ale musí se chtít ukázat.
Každý bojovník je jiný, jak prožíváte hodiny před zápasem?
Jsem nervózní, ale čím víc mám zápasů, tím víc se ovládám. Snažím se spíš z toho těžit. Zdravá nervozita je dobrá. Dokonce se mi zdá o zápasech. Jak jsem řekl, zdravá nervozita je dobrá, ale to neznamená, že mám ze soupeře strach.
Co je pro vás největší odměnou po výhře?
Zvednutá ruka, to je největší vítězství. To je jediný.
Zmínil jste školní bitky na základce, co disciplína?
Možná mám trochu problém, mohl bych dřít víc, ale snažím se. Teď dřu nejvíc, myslím, že ukážu životní formu.
Co očekáváte od Cesty bojovníka?
Jde o prostor, kde se mohu odprezentovat, kde si mě mohou lidi všimnout. Je to o mém výkonu.
Co rodiče?
Drží mi palce, ale já tohle vždycky prožíval víc než oni. Neměl jsem úplně zápasovou mámu a tátu. Vyhraju to sám za sebe, nic mi nechybí.
Co je pro vás soupeř?
V tu chvíli je to nepřítel, jediný člověk v ringu, který po mně jde. Když si to rozmyslím, tak mě dobije, a to nikdo nechce. Musím být rychlejší, ale po zápase si podáme ruce, s tím nemám problém. Respekt k soupeři musí být, ale když je někdo drzej, tak mě ruka nezajímá. Chápu, že někdo může na trashtalku postavit taktiku, ale já nemám potřebu nadávat a shazovat soupeře.
Upoutvka na prvn dl UPC Fight Cesta bojovnka Cel dl uvid v ter 16.bezna v 17.35 Kdo bude mt prvo volby soupee na tvrtfinlov turnaj. Kdo bude nejslab a nejsilnj lnek v obou tmech. Jak budou dvojice do prvnch zpas. Kdo se tipuje na celkovho vtze turnaje. SPORT 5 Livesignal TV #upcfight #cestabojovnika #muaythai #realityshow #muaythairealityshow #sport5tv #livesignaltv
Posted by UPC Fight on Wednesday, March 10, 2021
Jaký máte recept na úspěch?
Mikeš (trenér Michal Vančura) mi radí makat a nepřestat. I když se to někdy nepodaří, prostě se jede dál, pořád zůstat na cestě bojovníka.
Jak zvládáte porážky?
Samozřejmě jsem na sebe naštvanej, ale dokážu přiznat, když byl soupeř lepší, kvalitnější. Musím dřít víc, prohra mě neláme, beru ji jako motivaci. Stalo se, jede se dál.
Brečel jste někdy po prohraném zápase?
Brečel. Porážka mě mrzí za trenéry, oni vám věří, cítíte oporu a vy jste je zklamal. Není to bolavá noha ze zápasu, je to vnitřní zklamání, které je horší. Doufám, že už neuroním ani slzu.