Bývalého fotbalistu Sparty a Slavie nadchlo MMA a Štvanice. Co říká na Procházku, Vémolu a Muradova?
04.08.2021
Autor: Ondřej Propper
Ikonická Štvanice.FOTO: OKTAGON MMA
Oblékal dres obou pražských "S", tedy Slavie i Sparty. Za sebou má i šest startů v mládežnické reprezentaci či zajímavé štace v zahraničí, kde hrál za nizozemský Heerenveen nebo Slovan Bratislava. A zcela jistě by to Milan Kopic dotáhl i dál, kdyby se ho jako magnet nedržely problémy s kolenem, s nímž prodělal hned osm operací. Kariéru tak ukončil už ve 28 letech, na fotbal však samozřejmě nezanevřel. Jen si k jeho sledování přibral další oblíbený sport, a to MMA, jehož je vášnivým fanouškem. A nejen o něm promluvil tento bývalý elitní stoper v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jak byste popsal váš vztah k MMA?
Velice kladně. Začalo to nějakých deset let zpátky prostřednictvím rozhodčího Pavla Touše, který pořádal turnaje Heroes Gate. Má bývalá přítelkyně je kamarádkou jeho ženy, tak mě s ním seznámila a začali jsme s nimi jezdit na turnaje. Pamatuji si, že na nich tenkrát byla i spousta dalších bojových sportů včetně K-1, thajského boxu nebo boxu normálního. A tam poprvé jsem zjistil, že existuje i nějaké MMA.
Hned vás chytlo, nebo jste si k němu získával vztah postupně?
Chytlo mě to hned. Byť byl celkem úspěch, když na to tenkrát přišlo třeba dva a půl tisíce lidí, jako jich dorazilo do basketbalové haly Sparty. Celkově si ale myslím, že dřív byl ten svět bojových sportů i jeho fanoušků dost uzavřený. Rozhodně mnohem víc než dnes, kdy se na vás UFC či Oktagon hrnou ze všech stran. Když jsem to začal sledovat já, bylo tady MMA ještě dost v plenkách.
Kolik turnajů jste už stihl navštívit?
Řekl bych tak patnáct, možná dvacet. Trefil jsem dvakrát Štvanici, O2 arenu, několik turnajů XFN a samozřejmě hlavně Heroes Gate. A je docela vtipné, že zatímco dřív si mohl člověk koupit lístek klidně přímo k ringu nebo někam do těch prvních řad, dneska je rád, když se na ten turnaj vůbec může dostat. Já bych si za lepší lístek klidně připlatil, jenže většinou jsou hned vyprodané. A abych sledoval zápasy někde od střechy haly, to není moc pro mě. To se radši podívám v klidu doma na internetu. Třeba z Oktagonu si kupuji každý jeho přenos.
Při nedávném turnaji na Štvanici jsem si v záběrech všiml vašeho bráchy Honzy, který ve společnosti Michaela Krmenčíka seděl pár metrů od klece....
Jasně, brácha se tam přes kluky nějak dostal. Jinak je fakt těžký získat vstupenky na tahle místa.
Byli jste se na nějaký turnaj podívat i spolu?
Bohužel zatím ne. Když jsem mu s tím volal, tak byl zrovna někde na soustředění nebo neměl zkrátka čas. A teď měl bohužel lístek jenom pro sebe. Snad se ale brzy naskytne chvíle, kdy tam vyrazíme společně.
Jaký turnaj jste si zatím užil vůbec nejvíce?
Asi právě tu Štvanici. Musím říct, že ta se opravdu moc povedla. Přitom před pár lety byl Oktagon až druhý za XFN, které mělo pod sebou ty největší hvězdy jako Vémolu, Monstera nebo Macha Muradova. Jenže to ta organizace neukočírovala finančně, za což si však může sama. Naopak je vidět, že promotéři Oktagonu Ondra Novotný s Paľem Nerudou zvládají i tuhle stránku perfektně.
Čekal jste, když jste začal MMA sledovat, že by jednou mohlo v Česku být na žebříčku sportů až takhle vysoko?
Vůbec ne. Vždycky jsem tušil, že ti kluci strašně dřou, ale všechno to prostředí kolem mi přišlo hrozně amatérské. Až v posledních letech se to začalo dostávat na hodně, ale opravdu hodně slušnou úroveň. A půjde to ještě výš. Zvlášť teď, kdy se Oktagon domluvil na smlouvě s Českou televizí. Podle mě to byl další skvělý tah, protože tím se ten sport dostane i k těm, kteří ho ještě tolik neznají nebo by si placený přenos prostě nikdy nekoupili. Navíc už teď mají ti přední zápasníci daleko lepší PR než třeba někteří fotbalisté u nás. A bude to pokračovat. Dokonce si troufám říct, že v mých očích je nárůst obliby MMA v Česku prakticky nezastavitelný.
Může podle vás v tomto pohledu časem dorovnat i fotbal, v němž jste udělal parádní kariéru?
Na to se mi těžko odpovídá. V tuhle chvíli bych ale řekl, že ne. Fotbal totiž pořád bude mnohem dostupnější sport, zejména co se týče jeho sledování. Na druhou stranu si však myslím, že Ondra Novotný s Paľem Nerudou odvádějí v tomhle tak fantastickou práci, že by MMA u nás třeba jednou mohli vytáhnout až tak vysoko, že by se i s fotbalem klidně dalo srovnávat. Pokud tedy Oktagon někomu neprodají. Ale myslím a doufám, že k tomu hned tak nedojde.
Máte kolem sebe lidi, kteří MMA dříve odsuzovali, ale postupem času změnili svůj názor?
To ani ne. Snad totiž všichni, které jsem na turnaj vzal, o tom sportu nevěděli nejdřív vůbec nic, ale chytlo je to hned na první dobrou a chtěli jet okamžitě znovu. Je to fakt adrenalin koukat na dva špičkové sportovce, jak jdou proti sobě. Navíc v kleci, odkud nemůže nikdo z nich utéct. A řeknu vám jednu věc. S kamarády máme takový oblíbený podnik s plátnem, kde si dáme pivo a koukáme na různé přenosy. Na ty z Oktagonu jsem se tam byl nejdřív dívat jen já a dva kámoši, no a teď nás tam sedí třeba deset! Takže chytlavé je to fakt dost. Zvlášť když letos běží jeden turnaj za měsíc, což je pro nás fanoušky parádní věc.
Kterého z bojovníků máte vůbec nejradši?
Jedno jméno asi vyloženě nemám. Spíš se vždycky podívám na zápasovou kartu a říkám si, které souboje by mohly stát fakt za to. Obecně mám pak rád hlavně fightery, kteří do toho dost šlapou. A vždycky se mi líbila utkání Macha Muradova, který má prostě hrozně atraktivní styl. Na rozdíl třeba od Karlose Vémoly, jehož zápasy tak záživné nejsou. To je zkrátka fakt. Na druhou stranu ale Karlose strašně uznávám za to, co pro MMA v Česku udělal. To, co znamená Conor McGregor pro svět, znamená Karlos Vémola pro československou scénu. Za tím si stojím. Dlouhou dobu to tu stálo pouze na něm. A myslím, že vidět je to i na počtu koupených pay per view. Je asi velký rozdíl, když má Vémola na turnaji zápas a když ne, byť přesná čísla samozřejmě neznám.
Muradov má za sebou zatím tři zápasy v UFC a ve všech slavil vítězství. Může to podle vás dotáhnout až k pásu šampióna střední váhy?
Určitě ano. Tihle kluci jsou stoprocentní profesionálové a jdou si za svým cílem. Zrovna jeho divize je ale v UFC dost našlapaná. Navíc už jsem viděl spoustu zápasů, kde někdo tlačí celou dobu, ale pak dostane jednu ránu a je po něm.
A co Jiří Procházka? Porazí šampióna polotěžké váhy Jana Blachowicze, pokud dostane možnost s ním zápasit?
Jirka je tak správnej blázen, že ten může porazit každého. Ale fakt úplně každého. Má takový rozevlátý styl, že jednou taky může jednu koupit, ale to se snad nestane a ten pás šampióna získá.
Když se ještě vrátím ke Karlosovi, tak jeho nyní čeká hned série operací. Což je bohužel věc, se kterou vy máte řadu zkušeností. Jak těžké je pro sportovce něco takového absolvovat?
Vždycky říkám, že nejtěžší je ta doba do té operace. Po ní už je to snazší, protože člověk vidí světlo na konci tunelu a má něco, k čemu se může upínat. V mém případě to byl samozřejmě návrat na hřiště, pro Karlose to bude návrat do oktagonu. Blbý je, že ho ta operace nečeká jen jedna, ale minimálně dvě a možná ještě víc. Já s tím mám své zkušenosti, koleno mi operovali hned osmkrát. A když jen ležíte doma a nemůžete nic jiného dělat, je to vážně ubíjející. Člověku ubíhají myšlenky různým směrem. V MMA je to pak možná ještě umocněné tím, že tam vás čeká třeba jeden nebo dva zápasy do roka, na které se připravujete i několik dlouhých měsíců. Když pak z toho vypadnete a nedostanete výplatu, můžete mít problém. Navíc i v UFC mi přijde, že jsou platy zápasníků až směšné vzhledem k tomu, kolik miliónů lidí je sleduje. Moc do toho nevidím, ale takový je můj názor.
Lákalo vás někdy si MMA zkusit přímo v kleci?
Než jsem se zranil, chtěl jsem si jít zkusit jejich trénink. Tedy ten na kondici. Už jen proto, že ve fotbale jezdíte celých 90 minut, zatímco v MMA máte mnohem kratší dobu, ze to ale do toho musíte valit pořád naplno. Proto je jasné, že celá ta tréninková stránka je postavena zcela jinak. Jelikož jsem ale zcela nekonfliktní člověk a nikdy jsem se nepral, tak třeba spárovat mě nikdy tolik nelákalo. Tím ale neříkám, že ti kluci jsou v soukromí rváči. To určitě ne. Ve svém sportu jsou vzory pro ostatní a jsem si jistý, že někde se s někým porvat si ani nemůžou dovolit.
Vrcholovou kariéru jste kvůli zraněním ukončil v pouhých 28 letech. Plánoval jste návrat aspoň v nižších soutežích, nebo to kvůli vašemu zdraví nebylo možné?
Určitě ne. V nohou nemám vůbec žádnou sílu, v levém koleni mi zcela chybí chrupavka. Jdu si zaplavat nebo na kolo, zaběhat si ale nepřichází v úvahu. Někdy mám už problém i s chůzí. Takže jsem spíš rád, že v normálním životě ještě můžu jakžtakž fungovat.
