Bude zlatý Krpálek bojovat ve dvou vahách? Nechce se mu tolik tahat s těmi paštikami, řekl trenér
Co přijde v dalších měsících?FOTO: České judo
Zlatý pátek. Judista Lukáš Krpálek si už může jen užívat ovací a poklon za výkon a drama, které předvedl v boji o zlatou olympijskou medaili v Tokiu. V ikonické hale Budókan udolal Gruzínce Gurama Tušišviliho na ippon. Pár sekund před koncem rozhodl a světem se mohla rozletět euforie, radost a nadšení. Jak viděl třicetiletý český reprezentant tento historický souboj, co bude dále? A co po finální tečce řekl trenér Petr Lacina? Český svaz juda zveřejnil bezprostřední dojmy zlatého dua.
Lukáš Krpálek po finále…
Nikdy se mi ho nepodařilo porazit, až teď na olympiádě, o to je to lepší. Pocity jsou nádherné a asi mi to jen tak nedojde. Když jsem přestupoval do vyšší váhové kategorie, tak jsme měli společně s trenérem obrovskou motivaci, a to zkusit vybojovat stejný úspěch jako v té nižší. Další motivací bylo porazit Teddyho, to se nepovedlo. Hrozně jsem si přál, abychom šli my dva na finále, to by pro mě bylo nejkrásnější. Bohužel se do finále nedostal, tohle sice nevyšlo, ale všechno ostatní ano. Je to něco nádherného.
Zlato z Ria vs. zlato z Tokia…
Vždycky se říká že vybojovat zlatou medaili je těžké, ale obhájit je ještě těžší. Pro mě to bylo umocněné tím, že jsem změnil váhovou kategorii. Věděli jsme, že tady mohou být nižší šance, ale pro mě to byla nesmírná motivace to zkusit vybojovat. Věděli jsme, že tohle se ještě nikomu nepovedlo. To mě taky hnalo dopředu. I dneska jsem na to celý den myslel, že kdyby se to povedlo, tak to bude něco nádherného. Nevím, jestli mi to dojde nebo ne.
Tohle bude t vn #czechjudo #czechteam
Posted by esk judo on Friday, July 30, 2021
Zranění před olympiádou…
Čtrnáct dní zpátky jsem si povyhodil prst na levé ruce. Skončil jsem trénink, ještě jsem si navlékl prstýnek, přestože mě to hrozně bolelo. Do druhého dne mi to nesmírně oteklo. Myslel jsem, že si budu muset uříznout prstýnek. To když jsem doma naznačil, tak jsem s tím úplně neuspěl. (smích) Plánovali jsme, že kdyby se nepovedlo ho sundat, tak že bych si to zatejpoval a pral se s ním. Naštěstí se povedlo ho sundat. Prst se dal trochu do kupy, ledoval jsem ho, ale přeci jen kvůli tomu byla závěrečná příprava náročná.
Přijde přesun o váhu níž…
To zatím nevím. Před olympiádou jsem plánoval, že bych možná udělal comeback do stovky. Teď jsem ale hodně na vážkách. Musím si to nechat rozležet v hlavě, teď na to bude dostatek času, rozmyslet, co bude dál, zregenerovat a třeba si koncem roku řeknu, že se zkusím prát ve dvou váhovkách a v květnu, až začne olympijská kvalifikace, tak se rozhodneme, co pro mě bude lepší. Protože popravdě jsem dost zničený ze soupeřů, kteří jsou váhově těžší, protože oni jsou na tom výborně silově, kdežto já jsem spíš vytrvalostně založený. Trochu mi znechucují judo, ale uvidíme, co vymyslíme.
Trenér Petr Lacina
Jak viděl olympijské finále…
Hrozně je tam vykoupal, no... (úsměv) Soutěž se vyvíjela docela dobře. Ve finále jsme měli velké obavy, protože soupeř je výbušný typ závodníka. Lukáše dvakrát porazil, do minuty ho zahodil. Úkol byl přečkat první půlku dobrým taktickým bojem, což se povedlo. Soupeř šel po polovině se silami lehce dolů, nebyl tak rychlý a začalo se to překlápět. Přestože Lukáš byl dvakrát trestán, byl pasivnější, to bylo v pořádku. Já ale viděl, že soupeř je pasivnější. Lukáš to převzal, kontroloval to, následovalo držení. Vždycky je to o taktice, ty nejlepší lidi si vždycky prohlédneme na videu, co jim nesedí, jak je ostatní porazili, to dáme dohromady se stylem Lukáše. Dneska to Lukáš zázračně dal a naprosto eliminoval veškeré techniky a způsob boje soupeřů, neudělal jedinou chybu, čtyřikrát dokázal skórovat, to bylo hodně dobrý. Některé turnaje vyhrává jen na šida, ale tady se moc netrestá, takže byl potřeba chvat nebo jít na zem. Lukáš byl skvěle připravený kondičně i technicky, i díky tomu se to povedlo.
První Krpálkova slova po výhře…
Už si to ani nepamatuju, co jsme si říkali. Že jsme to dokázali a že je to neskutečný. Říkal mi, že mi moc děkuje. (slzy v očích) Když na mě skočil, tak jsem se vteřinu bál, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem byl každý den v posilovně. Tak jsem cítil, že jsem byl zpevněný a v pohodě jsem ho udržel. Když jsem pak skočil já na něj, tak to byla lepší varianta. (smích)
Co bude dále…
Nechce se mu tolik tahat s těm paštikami, s těmi siláky, bere mu to spoustu sil. Jsou tu myšlenky, že by shodil do sta. Uvidíme, jaká bude jeho motivace. Bylo by zajímavý vrátit se zase do stovky, byl by to zajímavý příběh.